GFŘ potvrdilo, že při výplatě podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžní formě je základem pro srážkovou daň hodnota majetku oceněná podle zákona o oceňování snížená o nabývací cenu podílu, přičemž rozdíl mezi oceněním a účetní hodnotou majetku se již nezdaňuje podruhé.
Úvod do tématu
Příspěvek řešil daňový režim výplaty podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžní formě, a to jak u společníků – fyzických osob, tak u společníků – právnických osob. Spornou otázkou bylo zejména to, zda je třeba vedle standardního zdanění podílu na likvidačním zůstatku samostatně zohlednit také kladný rozdíl mezi oceněním převáděného majetku podle zákona o oceňování majetku a jeho účetní hodnotou v likvidované společnosti.
Stanovisko GFŘ
GFŘ potvrdilo, že:
- u fyzických osob je srážková daň z podílu na likvidačním zůstatku konečná a společník již neupravuje svůj obecný základ daně,
- základem daně je hodnota nepeněžního příjmu oceněná podle zákona o oceňování majetku snížená o prokázanou nabývací cenu podílu,
- kladný rozdíl mezi oceněním majetku a jeho účetní hodnotou nelze do základu daně zahrnout podruhé, protože je již obsažen v ocenění nepeněžního příjmu,
- stejný princip platí i u právnických osob; ačkoli § 23 odst. 3 písm. a) bod 10 ZDP formálně stanoví zvýšení výsledku hospodaření o tento kladný rozdíl, jeho samostatné zdanění je vyloučeno ustanovením § 23 odst. 4 písm. d) ZDP, protože by vedlo ke dvojímu zdanění téhož příjmu.
Praktický dopad
Při výplatě likvidačního zůstatku v nepeněžní formě se pro účely srážkové daně vychází z ocenění majetku podle zákona o oceňování majetku. Rozdíl mezi tímto oceněním a účetní hodnotou majetku se již samostatně nezdaňuje ani u fyzických, ani u právnických osob. Výsledkem je zamezení dvojímu zdanění stejného ekonomického prospěchu.
