GFŘ vyjasnilo, že odvod z elektřiny ze slunečního záření se váže na kalendářní měsíc výroby elektřiny, nikoli na okamžik jejího účetního zachycení, což zásadně ovlivňuje běh prekluzivní lhůty i opravy starších období.
V rámci příspěvku se řešila praktická nejistota, jak určit „odvodové období“ u solárního odvodu: zda jde o měsíc výroby elektřiny, nebo o měsíc, kdy plátce (operátor trhu) zaúčtuje zelený bonus. Na tom závisí, kdy začíná běžet lhůta pro stanovení odvodu a zda lze zpětně opravovat starší období.
Právní otázka
Je odvodové období podle § 19 zákona č. 165/2012 Sb. určeno:
- objektivně (měsíc výroby elektřiny), nebo
- účetně (měsíc zaúčtování zeleného bonusu plátcem)?
A jak tento výklad ovlivňuje běh lhůty pro stanovení odvodu dle § 148 DŘ.
Stanovisko GFŘ
GFŘ jednoznačně odmítlo účetní pojetí navržené předkladatelem.
- Odvodové období = kalendářní měsíc výroby elektřiny (§ 19 zákona o podporovaných zdrojích energie)
(část 1.1 stanoviska GFŘ) - Nelze navázat na okamžik zaúčtování, protože:
- předmět odvodu je množství elektřiny vyrobené v čase
- základ odvodu je odvozen od této výroby
- konstrukční prvky odvodu musí být vykládány jednotně
(část „Stanovisko GFŘ“ k bodu 1.1)
- Účetnictví nemění daňový režim, slouží jen evidenčně (odkaz na ZoÚ a ČÚS 001)
- Lhůta pro stanovení daně se odvíjí od výroby a standardního měsíčního režimu (typicky do 25. dne následujícího měsíce)
Zároveň GFŘ připustilo, že:
- opravy (vratky bonusu) se řeší standardně podle § 141 DŘ
- soudní rozhodnutí může v určitých případech lhůtu stavět (§ 148 odst. 4 písm. b) DŘ)
GFŘ zde poměrně důsledně oddělilo účetnictví od daňové reality. Příspěvek přímo odmítá „účetní konstrukci daňového období“, která se v praxi často používá tam, kde zákon není úplně precizní.
