U příjmů nerezidentů z kapitálového majetku (včetně likvidačního zůstatku) se oznamovací povinnost podle § 38da ZDP uplatní vždy – i když je základ daně nulový.
Řešilo se, zda se oznamovací povinnost při výplatě vypořádacích podílů či likvidačního zůstatku vztahuje jen na „zdanitelnou část“ (po odečtu nabývací ceny), nebo i na případy, kdy je základ daně nulový.
Právní otázka
Podléhá § 38da ZDP pouze skutečný zdanitelný příjem, nebo i „formální příjem“ bez základu daně (po odečtu nabývací ceny)?
Stanovisko GFŘ
- Cílem § 38da je kontrola odlivu kapitálu do zahraničí, nikoli jen evidence daně.
- Příjmy tohoto typu jsou považovány za ekvivalent dividend (čl. 10 SZDZ).
- Plátce musí vždy oznámit:
- hrubý příjem,
- základ daně (po úpravách),
- sazbu a výši daně.
- Oznamovací povinnost trvá i při nulovém základu daně (např. když nabývací cena = příjem).
- GFŘ výslovně odmítlo závěry, že:
- se oznamuje jen „čistý“ příjem (bod 2.2.),
- nebo že při nulovém základu povinnost nevzniká (bod 2.3.).
Jde o jasné odmítnutí „ekonomického“ výkladu (oznamuji jen to, co se daní). GFŘ prosazuje formální reporting celé transakce, což významně rozšiřuje administrativní povinnosti.
Praktický dopad
- Povinnost podat oznámení vzniká prakticky vždy, pokud je vyplácen příjem nerezidentovi z kapitálového majetku.
- Nehraje roli:
- že daň je nulová,
- že základ daně je nulový,
- že se uplatní smlouva o zamezení dvojího zdanění.
- Nutné správně vykázat i hrubé částky a výpočtovou logiku.
- Riziko sankcí za „nepodání“, i když žádná daň nevznikla.
Rozhodnutí potvrzuje trend: reporting v mezinárodním zdanění se odtrhává od samotné daňové povinnosti – stát sleduje tok peněz, ne jen vybranou daň.
