GFŘ potvrdilo, že krádež zboží bez náhrady není předmětem DPH, ale v některých případech může náhrada škody představovat úplatu za dodání zboží, pokud fakticky dochází k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník.
Příspěvek řeší, jak posuzovat DPH dopady při odcizení zboží nebo jiného majetku a následné náhradě škody. V praxi vznikaly spory, zda:
- krádež sama o sobě zakládá DPH,
- náhrada škody je mimo DPH,
- nebo zda v některých situacích jde o skryté dodání zboží.
Zásadní problém byl v tom, že některé náhrady škody se ekonomicky blíží prodeji zboží.
Právní otázka
Je náhrada škody za odcizené zboží:
- mimo předmět DPH jako čistá kompenzace škody, nebo
- úplata za dodání zboží podle § 13 ZDPH (převod práva nakládat se zbožím jako vlastník)?
Stanovisko GFŘ
GFŘ rozlišilo tři základní situace:
1. Krádež bez náhrady
- nejde o dodání zboží
- chybí úplata i právní vztah
- potvrzeno judikaturou British American Tobacco International a Newman Shipping
- nevzniká DPH na výstupu
2. Náhrada škody bez převodu vlastnické kontroly
- jde o odpovědnostní vztah (škoda, pojistné plnění, náhrada zaměstnance apod.)
- náhrada není protiplnění za zboží
- nevzniká dodání zboží ani DPH
- nejde o ekonomickou výměnu „zboží za peníze“
3. Náhrada škody jako faktické dodání zboží
- existuje dohoda, že osoba získává zboží (nebo jeho ekvivalent)
- náhrada je přímo navázána na hodnotu zboží
- dochází k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník
- vzniká přímá vazba „zboží ↔ úplata“
V tomto případě:
- jde o dodání zboží za úplatu
- vzniká povinnost odvést DPH
GFŘ zároveň navázalo na rozsudek Fluvius Antwerpen, který potvrzuje, že i protiprávní odběr může být zdanitelným plněním, pokud právní rámec nebo dohoda vytvoří ekvivalent dodání za úplatu.
GFŘ potvrzuje, že krádež sama o sobě DPH neřeší, ale klíčové je:
- zda vznikne ekonomicky relevantní vztah mezi stranami
- zda náhrada škody fakticky nahrazuje cenu zboží
- zda dojde k převodu dispoziční kontroly nad věcí
Tím se posouvá důraz z právní kvalifikace (škoda vs. prodej) na ekonomickou realitu transakce.
GFŘ fakticky říká, že hranice mezi „škodou“ a „prodejem“ není v názvu platby, ale v tom, zda se z náhrady škody stává ekonomicky ekvivalent ceny za zboží.
