GFŘ potvrdilo, že nové „vyčlenění“ se pro daňové účely neposuzuje jednotně, ale podle ekonomické podstaty – jako převod závodu, výměna podílů, nebo klasické rozdělení.
Nový institut rozdělení vyčleněním (2024) nemá přímou daňovou úpravu. Řešilo se, podle jakého režimu ZDP postupovat a jak stanovit daňovou nabývací cenu podílu, který rozdělovaná společnost získá.
Právní otázka
Má se vyčlenění vždy řídit režimem rozdělení (§ 23c ZDP), nebo lze aplikovat speciální režimy (převod závodu § 23a, výměna podílů § 23b)? A jak se určí daňová vstupní cena podílu?
Stanovisko GFŘ
- Vyčlenění má ekonomicky charakter vkladu části jmění – rozhoduje obsah, ne právní forma.
- Prioritu mají speciální režimy (§ 23a, § 23b):
- § 23a ZDP (převod závodu), pokud jde o samostatný podnik schopný fungování (směrnice, čl. 2 písm. j)).
- § 23b ZDP (výměna podílů), pokud se vyčleňuje majoritní podíl (>50 % hlasů).
- § 23c ZDP (rozdělení) se použije jen subsidiárně, pokud nejsou splněny podmínky výše.
- Klíčové je posouzení výsledného stavu transakce, nikoli její právní označení (část 2, stanovisko GFŘ).
- K nabývací ceně:
- § 23a → cena závodu dle ocenění (§ 23a odst. 2),
- § 23b → historická daňová hodnota podílu (§ 23b odst. 3),
- § 23c → obecné pravidlo § 24 odst. 7 ZDP (zůstatkové/účetní hodnoty).
- § 23c odst. 6 ZDP se na vyčlenění nepoužije (část 3).
Jde o první výklad k nové přeměně. GFŘ jasně nastavilo metodiku: nejde o „nový režim“, ale o vstupní bránu do stávajících režimů. To zásadně ovlivňuje daňovou neutralitu i hodnoty majetku.
GFŘ fakticky potvrzuje materiální přístup: daň sleduje ekonomickou realitu, ne právní konstrukci přeměny. To je silný signál i pro jiné restrukturalizace.
