GFŘ odmítlo paušální osvobození sociální výpomoci pozůstalým jako charitativního plnění a nastavilo přísné rozlišení mezi nárokovou výpomocí a skutečnou charitou.
Po zrušení speciálního osvobození do roku 2023 vznikla nejistota, jak zdaňovat sociální výpomoc vyplácenou pozůstalým po zaměstnanci. Předkladatelé tvrdili, že jde o charitativní plnění osvobozené bez limitu (§ 4a ZDP). GFŘ tento výklad zásadně korigovalo.
Právní otázka
Lze sociální výpomoc pozůstalým považovat za charitativní/humanitární plnění osvobozené bez limitu, nebo jde o zdanitelný příjem s omezeným osvobozením?
Stanovisko GFŘ
- Humanitární účel naplněn není (výklad přes zákon o humanitární pomoci).
- Charitativní účel může být naplněn jen výjimečně, pokud jde o dobrovolné, individuálně posuzované plnění nad rámec nároku (část 1, závěr GFŘ).
- Pokud je výpomoc nároková (kolektivní smlouva, vnitřní předpis apod.), nejde o charitu → jde o zdanitelný příjem dle § 10 ZDP, s možností osvobození jen do limitu pro příležitostné příjmy (50 000 Kč) (část 1).
- Na straně zaměstnavatele:
- Výpomoc není daňově uznatelný náklad dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP (vazba na § 6 ZDP chybí).
- Jde o nedaňový náklad (dar) dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP (část 2).
- Výjimkou jsou zákonné náhrady při pracovním úrazu – ty daňově uznatelné jsou (část 2).
GFŘ odmítlo „široký“ výklad charity. Prakticky tím zavřelo cestu k bezlimitnímu osvobození u běžně poskytované sociální výpomoci pozůstalým. Rozhodující je forma a podmínky poskytnutí, ne samotný sociální kontext.
Rozhodnutí stojí na jemném, ale zásadním rozdílu: charita musí být dobrovolná a individualizovaná. Jakmile je „automatická“, ztrácí charitativní povahu – i když fakticky pomáhá ve stejné situaci.
