GFŘ potvrdilo, že model koupě majetku s výpůjčkou a zpoplatněným zpětným odkupem je z pohledu DPH jedinou osvobozenou finanční službou, nikoli souborem dodání zboží a služeb.
Praxe využívá model, kdy poskytovatel „koupí“ majetek od zákazníka, ten jej ale dál užívá, platí poplatek za možnost zpětného odkupu a v praxi jej vždy odkoupí zpět. Sporné bylo, zda jde o tři zdanitelná plnění (prodej, výpůjčka, opce), nebo o jedinou finanční službu.
Právní otázka
Má se kombinace kupní smlouvy, bezúplatné výpůjčky a zpoplatněné opce na zpětný odkup posuzovat jako:
- dodání zboží + služby, nebo
- jedno osvobozené plnění (finanční služba dle § 54 ZDPH)?
Stanovisko GFŘ
- Klíčová je ekonomická realita, ne právní forma smluv (bod 6).
- Zboží fakticky zůstává u zákazníka → nedochází k převodu práva nakládat jako vlastník (§ 13 ZDPH).
- Smlouvy jsou ekonomicky neoddělitelné a tvoří jeden celek (bod 6, návaznost na C-201/18 Mydibel).
- Cílem je získání likvidity zákazníkem, obdobně jako úvěr.
- „Poplatek za zpětný odkup“ má fakticky povahu úroku / odměny za financování.
- Výsledek:
→ jediné plnění = finanční služba
→ osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet (§ 54 odst. 1 písm. c) ZDPH)
GFŘ výslovně navázalo na judikaturu SDEU (zejména C-201/18 Mydibel) a příspěvek k finančnímu leasingu (592/2022).
GFŘ potvrzuje silný trend: DPH se nepřizpůsobuje smluvní struktuře, ale ekonomickému efektu financování. Tím se výrazně rozšiřuje okruh transakcí, které mohou být kvalifikovány jako „skryté financování“.
GFŘ fakticky říká, že „kupní cena + výpůjčka + opce“ může být jen úvěr zabalený do tří smluv. DPH se pak dívá skrze konstrukci a vidí jen financování.
