Příspěvek řeší, jak stanovit daňovou vstupní (nabývací) cenu majetku vloženého do obchodní korporace nebo svěřenského fondu. GFŘ potvrdilo většinu závěrů u hmotného a nehmotného majetku, ale odmítlo dovozovat daňovou nabývací cenu z účetního ocenění tam, kde ji zákon výslovně neupravuje (zejména u pozemků a pohledávek). Část týkající se cenných papírů a podílů byla odložena.
Téma příspěvku
Předkladatelé upozornili na to, že ZDP upravuje vstupní cenu odpisovaného majetku poměrně podrobně, ale u některých druhů majetku (pozemky, pohledávky, cenné papíry a podíly) pravidla chybí nebo jsou neúplná. Navrhli proto, aby se v těchto případech vycházelo z účetního ocenění při vkladu, zpravidla z reprodukční pořizovací ceny.
Stanovisko GFŘ
GFŘ potvrdilo, že u hmotného majetku se postupuje podle stávajících ustanovení ZDP a při pokračování v odpisování přebírá nabyvatel nejen zůstatkovou cenu, ale celou původní vstupní cenu i způsob odpisování (stanovisko k dílčímu závěru č. 1, body 1–3).
Stejný princip podle GFŘ platí také u nehmotného majetku. Pokud však fyzická osoba neměla nehmotný majetek v obchodním majetku, použijí se přiměřeně pravidla pro hmotný majetek (dílčí závěr č. 1, body 4–5).
Naopak u pozemků a pohledávek GFŘ odmítlo závěr, že lze automaticky použít účetní ocenění jako daňovou nabývací cenu. Uvedlo, že ZDP tuto otázku výslovně neupravuje a její řešení by vyžadovalo legislativní změnu (stanoviska k dílčím závěrům č. 3 a 4). Vyjádřilo se pouze k tomu, jaké náklady lze uplatnit při jejich následném prodeji.
Část věnovaná cenným papírům a podílům byla odložena, takže k ní GFŘ žádný sjednocující závěr nepřijalo.
