Generální ředitelství cel odmítlo výklad, podle něhož by každé smíchání alkoholického nápoje s jinou složkou automaticky představovalo výrobu vybraného výrobku podléhající režimu daňového skladu.
Úvod do probému
Předkladatel zpochybnil dosavadní praxi celní správy, která nepovažuje přípravu koktejlů či jiných alkoholických nápojů určených k okamžité spotřebě za výrobu vybraných výrobků ve smyslu zákona o spotřebních daních. Opíral se zejména o judikaturu týkající se mísení lihu a tvrdil, že jakékoliv vytvoření nového alkoholického výrobku s obsahem alkoholu nad 1,2 % objemových by mělo být považováno za výrobu, která smí probíhat pouze v daňovém skladu.
Stanovisko Generálního ředitelství cel
GŘC s navrženým výkladem nesouhlasilo. Potvrdilo, že je nutné rozlišovat mezi skutečnou výrobou vybraných výrobků a běžnou přípravou alkoholických nápojů pro přímou spotřebu zákazníků v restauracích, barech či obdobných provozovnách. Taková příprava koktejlů není považována za výrobu ve smyslu zákona o spotřebních daních.
Praktický dopad
Barmani, restaurace a další provozovatelé pohostinských zařízení nemusí kvůli přípravě koktejlů nebo obdobných míchaných nápojů provozovat daňový sklad. Naopak výroba alkoholických výrobků určených k následnému skladování, distribuci nebo prodeji mimo režim přímé spotřeby může být nadále považována za výrobu vybraných výrobků podléhající pravidlům zákona o spotřebních daních.