NSS potvrdil, že pokud soud zruší pokutu za nepodání kontrolního hlášení, musí zpravidla padnout i navazující rozhodnutí o neprominutí této pokuty, protože jde o tzv. řetězící se rozhodnutí.
Finanční úřad uložil daňovému subjektu 23 pokut za opožděná kontrolní hlášení v celkové výši 575 tis. Kč. Daňový subjekt zároveň požádal o prominutí těchto pokut. Správce daně žádosti nevyhověl.
Mezitím však krajský soud v jiném řízení samotné pokuty zrušil, protože právo je uložit již prekludovalo. Spor se následně vedl o to, zda po zrušení pokut ještě vůbec dává smysl přezkoumávat rozhodnutí o jejich neprominutí.
Finanční úřad tvrdil, že takový přezkum je už jen „akademický“ a žaloba měla být odmítnuta.
Právní otázka
Je rozhodnutí o neprominutí pokuty za kontrolní hlášení samostatně přezkoumatelné i poté, co byla samotná pokuta pravomocně zrušena?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že rozhodnutí o pokutě a rozhodnutí o jejím prominutí tvoří „řetězící se akty“ (odst. [11]–[12]). Bez existence pokuty totiž není co promíjet.
Soud zdůraznil, že i po zrušení podkladového rozhodnutí navazující rozhodnutí formálně existuje a má presumpci správnosti, dokud není samo odstraněno (odst. [14]–[15]). Proto nelze žalobu odmítnout jen s argumentem, že pokuta už neexistuje.
Klíčový závěr je v odst. [21]: pokud bylo rozhodnutí o pokutě zrušeno kvůli prekluzi práva pokutu uložit, je namístě zrušit i rozhodnutí o neprominutí této pokuty. Krajský soud navíc už nemusel zkoumat samotná kritéria prominutí — takový přezkum by byl pouze akademický.
NSS současně odmítl argument finanční správy, že tím vznikne nepřiměřená administrativní zátěž při „odklízení“ navazujících rozhodnutí (odst. [22]).
Rozsudek systematicky rozšiřuje doktrínu „řetězících se rozhodnutí“ i na pokuty za kontrolní hlášení a jejich prominutí. NSS tím navazuje na předchozí judikaturu k penále.
Prakticky je důležité, že správce daně nemůže argumentovat tím, že po zrušení pokuty už není potřeba řešit rozhodnutí o prominutí. NSS jasně říká, že navazující rozhodnutí musí procesně „sdílet osud“ svého základu.
Rozhodnutí je významné hlavně pro procesní obranu daňových subjektů — zejména tam, kde se paralelně vede spor o samotnou sankci i o její prominutí.
- Pokud daňový subjekt uspěje se zrušením pokuty za kontrolní hlášení, má silný argument i pro zrušení rozhodnutí o jejím neprominutí.
- Správci daně budou muset více řešit návaznost jednotlivých rozhodnutí.
- Rozsudek může mít dopad i na jiné typy příslušenství daně a navazujících rozhodnutí.
- NSS zároveň naznačil, že správní orgány by měly navazující akty „odklízet“ i mimosoudně, byť konkrétní mechanismus zatím není plně dořešen.
Rozhodnutí je zajímavé tím, že NSS odmítl čistě formalistický přístup finanční správy. I když už pokuta fakticky neexistuje, soud trvá na tom, že navazující rozhodnutí nelze ponechat „viset ve vzduchu“ jen proto, že už prakticky nemusí mít přímý dopad.
Současně je patrná určitá otevřenost budoucím sporům: NSS výslovně připouští, že otázka automatického „odklízení“ podobných rozhodnutí správci daně zatím není definitivně vyřešena (odst. [22]).
Zrušená pokuta „shodí“ i neprominutí sankce
NSS: Zrušení pokuty za kontrolní hlášení ruší i rozhodnutí o jejím neprominutí
NSS potvrdil, že pokud padne pokuta za kontrolní hlášení, musí zpravidla padnout i rozhodnutí o jejím neprominutí.
