Společnost BIOENERGO – KOMPLEX obchodovala se surovým řepkovým olejem a u dodávek do Polska uplatnila osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. Správce daně však dospěl k závěru, že společnost neprokázala, že zboží převzali deklarovaní polští odběratelé NEXT THEORY a LARSON CAPITAL. Předložené CMR listy, dodací listy a další dokumentace obsahovaly řadu rozporů a zmiňovaly i jiné subjekty. Finanční správa proto osvobození od DPH neuznala a doměřila daň. Společnost následně tvrdila, že skutečnými odběrateli mohly být jiné osoby uvedené v přepravních dokladech a že i ty musely být osobami povinnými k dani.
NSS dále zopakoval svou ustálenou judikaturu, podle níž pokud není prokázáno splnění podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu, je třeba plnění považovat za tuzemské zdanitelné plnění. Samotná skutečnost, že zboží fyzicky opustilo území České republiky, pro osvobození od DPH nepostačuje.
Rozsudek potvrzuje dlouhodobý přístup NSS v obdobných věcech společnosti BIOENERGO – KOMPLEX. Pro aplikaci závěrů rozsudku B2 Energy nestačí obecná úvaha, že skutečný odběratel musel být osobou povinnou k dani. Daňový subjekt musí předložit konkrétní skutkové indicie umožňující identifikovat skutečného příjemce plnění nebo alespoň ověřit jeho postavení. Bez takových tvrzení a důkazů nelze osvobození od DPH přiznat.
Právní otázka
Lze osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu přiznat i tehdy, když dodavatel neprokáže dodání deklarovanému odběrateli, avšak tvrdí, že skutečným odběratelem mohla být jiná osoba povinná k dani?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Připomněl, že podle judikatury Soudního dvora EU není vždy nezbytné prokázat dodání právě deklarovanému odběrateli. Dodavatel však musí alespoň doložit konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že zboží převzala jiná osoba, která měla postavení osoby povinné k dani.
V projednávané věci stěžovatelka takové skutečnosti neprokázala. Odkazy na jiné subjekty uvedené v CMR listech a vážních lístcích podle soudu nepředstavovaly dostatečné indicie o tom, že právě tyto osoby byly skutečnými odběrateli. Společnost navíc po většinu řízení setrvávala na tvrzení, že zboží dodala deklarovaným odběratelům, a až následně začala argumentovat možností existence jiných odběratelů.
Soud odmítl také argument, že vzhledem k povaze a hodnotě dodávaného řepkového oleje musel být skutečný odběratel osobou povinnou k dani. Bez zjištění konkrétní osoby odběratele nelze podle soudu vyloučit různé varianty obchodního řetězce ani posoudit daňové postavení subjektů, které se na něm podílely.
Protože stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně splnění podmínek osvobození podle § 64 zákona o DPH, bylo správné posoudit dodání jako tuzemské zdanitelné plnění. Soud současně neshledal porušení zásady neutrality DPH ani zásah do vlastnického práva daňového subjektu.
