I když plátce splní formální i hmotněprávní podmínky odpočtu DPH (ve smyslu Kemwater), může o odpočet přijít, pokud správce daně prokáže, že se vědomě účastnil podvodného schématu s uměle vloženým článkem řetězce.
Spor se po zásahu NSS (7 Afs 375/2020) posunul z klasického sporu o „existenci plnění“ do roviny podvodu na DPH. Po aplikaci judikatury Kemwater ProChemie žalovaný uznal, že žalobce materiál skutečně přijal od plátce DPH (fakticky od REMIA, nikoli deklarované ATANASTA) a hmotněprávní podmínky odpočtu splnil (odst. 13, 53–56). Přesto odpočet odmítl, protože ATANASTA byla podle správních orgánů uměle vložena do řetězce k osminásobnému navýšení ceny a zvýšení odpočtu (odst. 14–20).
Městský soud tento posun aproboval.
Právní otázka
Lze odepřít odpočet DPH i tehdy, když jsou podmínky dle § 72 a § 73 ZDPH splněny, pokud je prokázána vědomá účast plátce na podvodu?
Soud řekl ano.
Co soud řekl
Soud zdůraznil tři důležité závěry:
- Kemwater není automatická obrana proti podvodní větvi. To, že skutečný dodavatel byl plátcem, nebrání zkoumání podvodu (odst. 53–56). To je jádro rozsudku.
- Podvod byl prokázán jako umělé vložení missing tradera. Kritické byly: extrémní navýšení ceny bez ekonomického důvodu, nekontaktní ATANASTA, falešná identita jednatele, nesoulad v časové ose dodávek a fotografie popírající žalobcovu skutkovou verzi (odst. 60–64, 68–76).
- Pokud byla prokázána vědomá účast, není třeba řešit „přijatá opatření“. Tento krok testu se řeší jen při variantě „měl a mohl vědět“, ne při úmyslném zapojení (odst. 76).
Silný moment je i odmítnutí argumentu, že exekuční částečné vymožení daně u missing tradera má obnovit nárok na odpočet (odst. 70).
Rozsudek je zajímavý hlavně tím, že vyjasňuje vztah Kemwater vs. podvod na DPH. V praxi se někdy Kemwater chápe téměř jako „záchranná brzda“ pro odpočet, pokud existoval reálný plátce. Tento rozsudek ukazuje, že nikoliv.
Nové či prakticky cenné je i silné akcentování situace, kdy daňový subjekt sám vytvoří podezřelý mezičlánek v řetězci. Tam soud pracuje téměř s přímým závěrem o vědomém podvodu, nikoliv jen s nedostatečnou obezřetností.
Pro daňovou praxi důležitý vzkaz:
- Reálné plnění samo o sobě odpočet nezachrání.
- Umělé přefakturace a neodůvodněné cenové skoky jsou samostatné riziko.
- Historicky „bezproblémový“ dodavatel není obrana, pokud je konkrétní transakce ekonomicky nevysvětlitelná.
- Pokud správce daně prokáže úmyslné zapojení, obrana přes due diligence opatření prakticky padá.
Pro poradce je to varování u struktur s vloženými obchodními články bez reálné přidané hodnoty.
Silný a trochu překvapivý je důkazní význam fotografií předložených samotným žalobcem — soud je použil proti jeho verzi a opřel o ně časové rozbití tvrzení o dubnové opravě (odst. 60–64). Praktická ukázka, jak se „obranný“ důkaz může obrátit proti daňovému subjektu.
Toto není přelomový rozsudek v tom smyslu, že by vytvářel nový test podvodu. Je ale prakticky významný jako poměrně čisté vyjasnění, že Kemwater a podvodní větev vedle sebe koexistují — a první nevylučuje druhou.
Kemwater neochrání vědomou účast na DPH podvodu
Kemwater a podvod na DPH: soud potvrdil odepření odpočtu při uměle vloženém missing traderovi
Ani splnění podmínek odpočtu podle Kemwater neochrání plátce, pokud vědomě vstoupil do podvodu na DPH s uměle vloženým článkem řetězce.
