Stručné shrnutí: Městský soud zamítl žalobu proti doměření daně z příjmů právnických osob za roky 2019 a 2020. Jádrem věci byla daňová účinnost úroků z korunových dluhopisů, které společnost emitovala a její jednatelé a společníci upsali převážně započtením svých pohledávek. Finanční správa uzavřela, že struktura postrádala racionální ekonomický účel a představovala zneužití práva; soud její rozhodnutí ponechal v platnosti. [1, 3–15]
O co šlo:
Společnost emitovala v prosinci 2012 dluhopisy o jmenovité hodnotě 1 Kč, s úrokem 10 % p. a. a splatností v roce 2032. Jejich upisovateli byli výlučně dva její jednatelé a společníci. Úpis v rozsahu přes 18 mil. Kč byl převážně vypořádán zápočtem proti dřívějším půjčkám společníků; peněžní tok proto podle finanční správy prakticky nevytvořil nové zdroje pro podnikání. [3–10]
Žalobkyně uplatňovala úroky jako daňově účinné náklady. Tvrdila, že emise měla financovat zahraniční energetické projekty, případně konsolidovat financování a snížit osobní rizika jednatelů. Poukazovala na projektovou dokumentaci, komunikaci s bankami a dohodu o společném záměru. [13, 43–63, 84–97]
Finanční správa naopak hodnotila souhrn okolností: propojenost emitentky a upisovatelů, emisi těsně před koncem režimu nulového zdanění úroků z korunových dluhopisů, zápočty místo nového financování a výrazně vyšší úrok než u původních půjček či bankovního úvěru. Deklarované investice nebyly realizovány a nebyla prokázána jejich přímá vazba na emisi. Proto úroky nepřipustila jako náklad při aplikaci zákazu zneužití práva. [118–129, 140–148]
Žalobkyně namítala také vady navazující kontroly za rok 2017, místní příslušnost kontrolujícího úřadu, způsob zahájení kontroly, neprovedení důkazů i prekluzi. Žaloba však byla zamítnuta. Poskytnutý text neobsahuje vlastní odůvodnění soudu; nelze proto spolehlivě rozlišit, které dílčí argumenty soud převzal a z jakých konkrétních důvodů. [1–2]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad:
Samotná formální platnost emise ani skutečné vyplacení úroků nemusí postačit. U financování mezi spojenými osobami je nutné již při emisi průkazně zachytit konkrétní finanční potřebu, tok prostředků, rozhodovací proces a přiměřenost úroku. Pozdější obecné vysvětlení, že emise sloužila k možné budoucí investici nebo ke konsolidaci závazků, nemusí obstát, pokud peníze fakticky nepřibyly nebo nebyly prokazatelně použity pro podnikatelský účel.
Zajímavost / podnětná myšlenka:
Věc ukazuje, že zneužití práva může finanční správa dovozovat z celkové konstrukce transakcí. Zvlášť riziková je kombinace dluhopisů upsaných ovládajícími osobami, započtení dřívějších levně úročených půjček za nové draze úročené závazky a daňové výhody na obou stranách vztahu.
Tvrzení:
• Ekonomickou racionalitu financování nelze dovozovat jen z formální existence dluhopisů; význam má, zda emise přinesla reálně využitelné zdroje nebo prokazatelnou podnikatelskou hodnotu. [127–129, 140–145]
• Při posouzení zneužití práva se hodnotí celek navazujících transakcí, nikoli izolovaně jednotlivý zápočet, úpis nebo výplata úroku. [121–123]
• Propojenost emitenta a upisovatelů sama o sobě zneužití práva nezakládá, může však spolu s dalšími nestandardními okolnostmi významně podporovat závěr o účelové konstrukci. [125–129, 135–139]
• Nerealizace zamýšleného projektu nemusí sama o sobě vyvracet jeho existenci; rozhodná je však prokazatelná vazba mezi konkrétní emisí a tímto projektem. [143–145]
• Procesní námitky týkající se dřívější kontroly nemusí bez dalšího zpochybnit doměření v navazujících zdaňovacích obdobích, zejména pokud byla tato období řešena postupem k odstranění pochybností. [12–15, 131]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
