Stručné shrnutí
Společnost označila platby společníkům v letech 2021 a 2022 za splátky bezúročných zápůjček, a proto z nich nesrazila daň. Správce daně i soud však uzavřeli, že šlo ve skutečnosti o výplatu dříve naakumulovaných úroků z dluhopisů. Smlouvy o zápůjčce a navazující zápočty byly jen předstíraným jednáním, které mělo zakrýt zdanitelný příjem.
O co šlo
Emitent dluhopisů účtoval v letech 2017 až 2019 úroky ve prospěch svých společníků. Nevyplacenou část úroků však vždy převedl z účtu 379 na účet 365. Tento postup vysvětloval zápůjčkami od společníků a zápočtem jejich pohledávek na úroky proti pohledávkám společnosti ze zápůjček. Při následných platbách společníkům v letech 2021 a 2022 pak účtoval o „splátce půjčky“ a srážkovou daň neodvedl.
Soud potvrdil, že správce daně nehodnotil jen formální účetní zápisy. Vzal v úvahu, že údajné pohledávky společnosti za společníky nebyly zachyceny na účtu 355, závazek z úroků účetně nezanikl, nýbrž byl jen převeden mezi účty, a peníze ze zápůjček nebyly nikdy skutečně poskytnuty. Smlouvy byly navíc uzavírány opakovaně těsně před koncem roku a bezprostředně následovaly zápočty. Tyto okolnosti věrohodně ukazovaly, že strany neměly vůli zápůjčky a zápočty reálně plnit. [body 19–23]
Podstatné bylo také srovnání s rokem 2020. Společnost tehdy stejně zaúčtované platby označené jako splátky půjčky na výzvu správce daně sama zdanila jako úroky. Tím podle soudu podpořila závěr, že stejný charakter měly i platby v následujících letech. [bod 24]
Zastřeným jednáním byla výplata úroků z dluhopisů; předstíranými jednáními byly smlouvy o zápůjčce a dohody o započtení. Proto simulované úkony nemohly vyvolat tvrzené hmotněprávní účinky. Daň se správně váže ke skutečné výplatě úroků, poukázání nebo připsání jejich úhrady držiteli dluhopisu. [body 26–31]
Praktický dopad
Formální smlouva ani účetní označení platby samy neobstojí, pokud obchodní a účetní realita ukazují na jiný obsah. Při zápočtu se společníky musí být doložen skutečný vznik obou vzájemných pohledávek, jejich zachycení v účetnictví i racionální hospodářský důvod transakce. U úroků z dluhopisů je nutné srážkovou daň odvést při skutečné výplatě; případný přeplatek za dřívější období se neřeší snížením daně za pozdější platby, ale postupem podle § 141 odst. 2 daňového řádu. [body 33–34]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Věc nepřináší nový obecný test disimulace, ale názorně ukazuje jeho praktickou aplikaci: rozhodující byl souhrn účetních stop, načasování dokumentů, absence reálného plnění a rozpor s vlastním dřívějším daňovým postupem společnosti.
Tvrzení soudu
• Disimulace vyžaduje zjištění předstíraného i skutečně chtěného jednání a přezkoumatelné vysvětlení důkazů, z nichž správce daně vychází. [body 15–18]
• Zastření nelze posoudit izolovaně podle tvrzení stran; hodnotí se celkový kontext, hospodářský smysl a chování účastníků. [bod 16]
• Nezaúčtování pohledávky samo o sobě nemusí rozhodovat, avšak spolu s absencí skutečného plnění a dalšími okolnostmi může prokazovat účelovost deklarovaného vztahu. [body 21–23, 29]
• Při výplatě úroků z dluhopisů vzniká povinnost srazit daň při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady držiteli dluhopisu. [body 31, 33]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
