Stručné shrnutí: Spor se týkal odepření odpočtu DPH z obchodů s mobilními telefony, které měly být součástí podvodného řetězce. Městský soud po zrušujícím nálezu Ústavního soudu znovu řešil zejména to, zda Odvolací finanční ředitelství jen převzalo závěry nepravomocného trestního rozsudku proti bývalým jednatelům žalobkyně. Soud žalobu opět zamítl: trestní rozsudek nebyl použit jako závazný podklad, nýbrž jako jeden z podkladů pro vlastní dokazování finanční správy.
O co šlo: EDGE CZ uplatnila odpočty DPH z plnění od společnosti AMG group. Finanční správa je z převážné části neuznala, protože dospěla k závěru, že žalobkyně o zapojení obchodů do podvodu na DPH věděla nebo alespoň vědět měla a mohla. Vycházela z komplexu okolností, zejména koordinovaného toku plateb v řetězci, obchodní závislosti na AMG, absence reklamací, nestandardní fakturace, dat z datových schránek a podkladů z trestního řízení [81 až 89].
Žalobkyně namítala především nepřípustnost odposlechů, nedostatečné seznámení s doplněnými důkazy, nevěrohodnost vyhodnocení IP adres a mechanické převzetí trestního rozsudku. Poukazovala i na to, že dříve byly odpočty za některá obdobná období uznány [5 až 52].
Ústavní soud zrušil předchozí rozsudky správních soudů, protože právnická osoba nebyla účastnicí trestního řízení vedeného proti jejím jednatelům. Jejich obhajoba proto nemůže bez dalšího nahradit právo společnosti vyjádřit se k důkazům; zájmy obviněných jednatelů a společnosti se mohou rozcházet [124 až 128]. Městský soud v navazujícím řízení rozlišil závaznost trestního rozsudku od jeho důkazního využití. Zdůraznil, že žalovaný netvrdil vázanost podle § 99 daňového řádu, ale provedl vlastní dokazování; informace z trestní věci tvořily jen část důkazního souboru [140, 152]. Žalobkyni také umožnil proti nim argumentovat již po seznámení s doplněnými podklady [140].
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Rozhodnutí ukazuje hranici mezi přípustným převzetím podkladů z trestního řízení a nepřípustným nahrazením vlastního daňového dokazování trestním rozsudkem. Je-li trestní řízení vedeno pouze proti jednatelům, nelze jeho skutkové závěry vůči společnosti pokládat za závazné jen proto, že jednatelé za ni dříve jednali. Správce daně musí jasně ukázat, které konkrétní důkazy sám hodnotil, jak je hodnotil a proč obstojí spolu s ostatními podklady. Daňový subjekt má naopak včas a konkrétně napadat jak použitelnost, tak věcnou vypovídací hodnotu jednotlivých podkladů.
Zajímavost: Věc je procesně mimořádná: Ústavní soud odmítl úvahu, že procesní práva právnické osoby automaticky realizovali její obvinění jednatelé. Přesto to samo o sobě neznamenalo nezákonnost daňového rozhodnutí; rozhodující bylo, zda finanční správa trestní rozsudek skutečně považovala za závazný, nebo jej kriticky využila jako důkazní podklad.
Tvrzení soudu:
Právnickou osobu nelze bez dalšího ztotožnit s jejími jednateli, zvláště v trestním řízení, kde jednatelé hájí především vlastní zájmy [126 až 127].
Vázanost trestním rozsudkem omezuje možnost dokazovat skutkové okolnosti, a proto je ústavně přijatelná jen vůči osobě, která měla v trestním řízení reálnou možnost uplatnit procesní práva [124 až 128].
Podklady z trestního řízení lze v daňovém řízení využít, nesmějí však nahradit vlastní a přezkoumatelné hodnocení důkazů správcem daně [131 až 135, 140].
Rozdílné rozhodnutí o jiných zdaňovacích obdobích samo o sobě nezakládá vázanost správce daně, pokud posuzuje jiné transakce a vychází z doplněného důkazního stavu [77 až 80].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
