Společnost Lékárna Petrovice s. r. o. uplatnila ve zdaňovacím období roku 2014 výdaje na rozsáhlé stavební práce provedené na bývalém hotelu v Dubí jako náklady na opravy, a proto si je jednorázově odečetla od základu daně. Finanční úřad však dospěl k závěru, že nešlo o opravy, ale o technické zhodnocení nemovitosti, které musí být daňově uplatňováno prostřednictvím odpisů. Následně doměřil daň, zrušil vykázanou daňovou ztrátu a stanovil penále. Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který posuzoval, zda práce provedené na zchátralé budově představovaly pouhé odstranění poškození, nebo rekonstrukci vedoucí k podstatnému zhodnocení majetku.
Rozsudek potvrzuje, že při rozlišování mezi opravou a technickým zhodnocením nelze vycházet pouze z označení prací daňovým subjektem ani z toho, že jejich účelem bylo odstranit havarijní stav budovy. Rozhodující je celkový ekonomický a funkční dopad provedených zásahů. Pokud investice zásadně promění majetek a zvýší jeho využitelnost pro budoucí podnikání, bude zpravidla představovat technické zhodnocení, které nelze jednorázově uplatnit jako daňový náklad. Rozhodnutí tak poskytuje důležité vodítko pro posuzování rozsáhlých rekonstrukcí a obnov zanedbaných nemovitostí z pohledu daně z příjmů.
Právní otázka
Nejvyšší správní soud řešil, podle jakých kritérií odlišit opravu majetku od technického zhodnocení podle zákona o daních z příjmů. Posuzoval zejména, zda lze za opravu považovat rozsáhlé stavební zásahy provedené na objektu v havarijním stavu, jejichž výsledkem je vznik plně využitelné nemovitosti schopné generovat příjmy v budoucích letech. Současně se zabýval otázkou, zda správce daně dostatečně zjistil skutkový stav a zda byl povinen provést všechny důkazní návrhy daňového subjektu.
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud potvrdil závěry finančních orgánů i krajského soudu a kasační stížnost zamítl. Dospěl k závěru, že v projednávané věci nešlo o běžné opravy odstraňující dílčí opotřebení nebo poškození majetku. Budova byla při nabytí nevyužívaná, částečně vyhořelá a ve velmi špatném technickém stavu. Náklady na stavební práce přesáhly 10,8 milionu Kč, tedy několikanásobně převýšily kupní cenu nemovitosti.
Soud zdůraznil, že pojem opravy je třeba chápat jako odstranění účinků částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení majetku do původního nebo provozuschopného stavu. Pokud však provedené práce vedou k zásadní změně vlastností, využitelnosti nebo ekonomické hodnoty majetku, může jít o technické zhodnocení, i když současně odstraňují předchozí poškození.
Nejvyšší správní soud připomněl svoji dřívější judikaturu, podle níž lze technické zhodnocení vnímat jako „opravu vyšší kvality“. Samotná skutečnost, že práce odstraňují poškození budovy, ještě neznamená, že jde automaticky o opravu v daňovém smyslu. Rozhodující jsou jejich rozsah, ekonomický význam a dopad na budoucí využití majetku.
Soud rovněž přihlédl k tomu, že vše nasvědčovalo dlouhodobému záměru přeměnit původní hotel na dům sociálních služeb. Investice umožnila využívat objekt novým způsobem a vytvářet zdanitelné příjmy po řadu dalších let. Právě časová vazba mezi budoucími příjmy a vynaloženými náklady je podle soudu důvodem, proč mají být takové výdaje uplatňovány prostřednictvím odpisů, nikoli jednorázově.
K procesním námitkám soud uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně prostřednictvím účetních dokladů, fotografií a dalších listinných důkazů. Neprovedení některých navržených důkazů nepředstavovalo pochybení, protože byly nadbytečné nebo se týkaly skutečností, které nebyly pro právní posouzení věci rozhodné.
