NSS potvrdil doměření daně, protože společnost neprokázala reálnou emisi dluhopisů ani souvislost úroků s příjmy a její tvrzení o financování působila nevěrohodně a rozporně.
Společnost emitovala v roce 2012 dluhopisy v hodnotě 50 mil. Kč a v letech 2016–2019 si uplatňovala úroky jako daňově uznatelné náklady. Správce daně je v rámci kontroly neuznal, doměřil daň z příjmů právnických osob, zrušil daňovou ztrátu a uložil penále. Klíčový spor se vedl o to, zda dluhopisová emise proběhla reálně a zda úroky splňují podmínku § 24 odst. 1 ZDP.
Právní otázka
- Jaké jsou limity důkazního břemene daňového subjektu u daňové uznatelnosti úroků z dluhopisů (§ 24 odst. 1 ZDP)?
- Stačí formální existence emisních podkladů, nebo musí být prokázán i reálný ekonomický tok financí a účel emise?
- Jak se hodnotí věrohodnost emise dluhopisů při rozporných tvrzeních (listinné dluhopisy vs. hromadná listina, zápočet místo platby)?
Co soud řekl
- NSS potvrdil, že správce daně unesl své důkazní břemeno tím, že identifikoval konkrétní a racionální pochybnosti o emisi a financování (§ 92 odst. 5 písm. c) DŘ, bod [15]).
- Důkazní břemeno se poté přesunulo na daňový subjekt, který jej neunesl – jeho tvrzení byla vnitřně rozporná a měnila se v čase (body [17], [19]).
- Emise dluhopisů byla zpochybněna zejména tím, že:
- nebyla prokázána existence deklarovaných 1 milionu listinných dluhopisů,
- objevila se až následná „hromadná listina“,
- emisní kurz byl uhrazen zápočtem místo sjednané platby (bod [18]).
- NSS zdůraznil, že daňový subjekt musí prokázat přímou souvislost úroků s dosažením, zajištěním či udržením příjmů, nejen formální strukturu financování (bod [15]).
- Námitky ohledně ekonomické racionality (refinancování, stabilizace, „maturity matching“) soud nepřijal, protože nebyly prokázány konkrétními důkazy a byly v rozporu se zjištěním o faktickém nezískání financí (bod [10], [20]).
Rozhodnutí potvrzuje přísný přístup ke strukturám financování, které mají daňový dopad, ale jejich reálná ekonomická substance je nejasná. NSS zdůraznil, že u dluhopisových emisí nestačí formální dokumentace – rozhodující je reálný finanční tok a věrohodnost celé transakční konstrukce.
Zároveň potvrzuje stabilní linii judikatury: pokud správce daně identifikuje konkrétní pochybnosti, daňový subjekt musí předložit konzistentní a průkazné vysvětlení, jinak nese negativní důsledky.
- Pro daňové poplatníky:
- Emise dluhopisů musí být ekonomicky i účetně konzistentní, včetně reálného financování (ne jen zápočty a formální konstrukce).
- Pro daňové poradce:
- Nestačí dokumentace emise – je nutné doložit tok peněz, účel použití a ekonomický přínos.
- Pro správu daní:
- Rozhodnutí potvrzuje, že řetězec pochybností může převrátit důkazní břemeno zpět na daňový subjekt.
Soud poměrně důrazně akcentoval „věrohodnost ekonomického příběhu“. Neřešil jen formální správnost dluhopisů, ale jejich faktickou ekonomickou realitu. Výrazně tak posiluje materiální přístup v daňovém právu – formálně existující financování bez reálného cash flow nemusí obstát.
„Dluhopisy bez reálného financování neobstály v daních“
NSS: Úroky z dluhopisů nejsou daňově uznatelné bez prokázání reálné emise a financování
NSS potvrdil doměření daně – úroky z dluhopisů nelze uznat bez prokázání reálné emise a souvislosti s příjmy.
