NSS zrušil doměření DPH založené na institutu „určeného společníka“, protože česká úprava odporovala právu EU, a otevřel místo toho otázku, zda šlo o zneužití práva nebo kdo byl skutečnou osobou povinnou k dani.
Správce daně doměřil daň stěžovatelce jako „určenému společníkovi“ společnosti (dříve sdružení) podle starého režimu DPH. Spor se po rozhodnutí SDEU C-796/23 posunul: už nešlo primárně o to, zda existovala společnost podle občanského zákoníku, ale zda vůbec bylo možné daň takto doměřit a kdo měl být podle unijního práva považován za plátce (odst. 68–84).
Právní otázka
Může být daň doměřena „určenému společníkovi“ podle české úpravy, která je v rozporu se směrnicí o DPH? A pokud ne, lze povinnost založit přes koncept zneužití práva nebo určení skutečné osoby povinné k dani podle čl. 9 a 193 směrnice 2006/112?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že fakticky šlo o společnost podle občanského zákoníku (odst. 62–67), ale to přestalo být rozhodující. Klíčový závěr: samotný institut „určeného společníka“ nemůže být po rozsudku SDEU základem doměření daně (odst. 68, 85).
Současně NSS řekl, že věc nekončí — správce daně musí nově zkoumat:
- zda struktura nebyla umělým konstruktem představujícím zneužití práva (odst. 74–80),
- a pokud ne, kdo byl skutečnou osobou povinnou k dani podle unijních kritérií samostatnosti a ekonomického rizika (odst. 81–84).
Důležité je i procesní poselství: NSS odmítl, aby se otázka zneužití práva řešila poprvé až v kasační fázi (odst. 77–82).
Tohle není běžný procesní rozsudek. Prakticky rozkládá historický český model DPH u sdružení a nahrazuje ho unijním testem skutečné ekonomické reality. Zároveň ukazuje, že rozpor vnitrostátní úpravy s unijním právem automaticky neznamená „výhru“ daňového subjektu — spor se může vrátit přes abuse doctrine.
Pro starší spory k DPH ve společnostech (zejména do roku 2018) je to zásadní precedent. Správce daně nebude moci spoléhat jen na konstrukci určeného společníka. Bude muset buď prokazovat zneužití práva, nebo skutečného plátce podle materiálních kritérií. To zvyšuje význam dokazování faktického řízení podnikání, ekonomického rizika a rozdělení obratu.
Silný moment rozsudku: NSS připouští, že existence „společnosti“ může být ve výsledku skoro vedlejší, pokud lze věc řešit přes zákaz zneužití práva. To je posun od formálních struktur k daňové realitě.
NSS k DPH ve sdružení: konec institutu určeného společníka a role zneužití práva
NSS po SDEU odmítl doměření DPH přes „určeného společníka“. Klíčové jsou nyní zneužití práva a určení skutečné osoby povinné k dani.
