Stručné shrnutí
Ruská federace neuspěla se žalobou proti vyměření daně z nemovitých věcí za roky 2021 a 2022. Soud uzavřel, že osvobození se neváže k samotnému vlastnictví nemovitostí cizím státem ani k jejich historickému diplomatickému statusu, ale k jejich skutečnému užití pro diplomatické či konzulární účely. Pokud vysílající stát účel konkrétních nemovitostí nedoloží, může přijímající stát jejich diplomatickou ochranu neuznat a daň vyměřit.
O co šlo
Finanční úřad vyměřil Ruské federaci daň z nemovitých věcí ve výši 206 055 Kč za každý ze zdaňovacích roků. Sporné byly pražské nemovitosti, které Rusko považovalo za součást diplomatické či konzulární mise. Namítalo také vadné doručování a tvrdilo, že daň za část majetku zaplatil podnik, jemuž svěřilo správu nemovitostí.
Soud potvrdil, že poplatníkem je vlastník nemovitostí, tedy Ruská federace. V daňovém řízení s ní správce daně jednal prostřednictvím velvyslanectví a doručoval přes Ministerstvo zahraničních věcí (MZV); pravidla mezinárodní spolupráce daňových správ se neuplatní, protože cizí stát zde nevystupuje jako vykonavatel veřejné moci, ale jako vlastník a poplatník [39–44]. Podnik neměl prokázané oprávnění jednat za Rusko, v přiznání se navíc označil za samostatného poplatníka. Požívací právo ani soukromá dohoda nemohou přenést daňovou povinnost vlastníka [47–49].
Pro osvobození je rozhodné, zda jsou nemovitosti skutečně užívány pro diplomatické nebo konzulární účely. MZV vyzvalo ruskou stranu k označení dalších chráněných prostor a k vysvětlení jejich využití; ta však setrvala na tvrzení, že ochranu požívá veškerý její majetek. MZV přitom mělo informace o možném komerčním využití části objektů [67–68, 78]. Soud uznal, že při nedosažení dohody má konečné slovo přijímající stát; nemůže být trvale vázán historicky implicitně uznaným statusem, pokud se změnily okolnosti a vysílající stát neposkytne součinnost [71–80].
Rozsudek současně korigoval dílčí závěr daňových orgánů: rozhodným okamžikem neměl být automaticky den po vydání diplomatické nóty, ale nejdříve její doručení. To však neměnilo výsledek, protože velvyslanectví na nótu reagovalo již v říjnu 2020 a sporné nemovitosti neměly diplomatickou ochranu k 1. 1. 2021 ani k 1. 1. 2022 [83].
Praktický dopad
Osvobození od daně není plošnou výsadou pro všechny nemovitosti ve vlastnictví cizího státu. Vysílající stát musí být schopen konkrétně doložit, které objekty, byty či pozemky slouží misi a jak. Správci daně mohou při posuzování osvobození vycházet z podkladů MZV, musí však samostatně a odůvodněně vyhodnotit splnění daňových podmínek [66, 80–82].
Zajímavost
Rozhodnutí přesvědčivě odmítá představu, že jednou tolerovaný diplomatický status nemovitosti trvá bez ohledu na její aktuální využití a bez součinnosti vysílajícího státu.
Tvrzení soudu
- Cizí stát jako vlastník nemovitostí vystupuje v českém daňovém řízení jako poplatník, nikoli jako partnerská zahraniční daňová správa [42].
- Za cizí stát jedná diplomatická mise; doručování se zprostředkuje přes MZV [41–45].
- Požívací právo ke stavbám a pozemkům samo o sobě nezakládá oprávnění jednat za vlastníka v daňovém řízení ani nepřenáší jeho daňovou povinnost [49].
- Diplomatická ochrana nemovitostí předpokládá jejich použití pro diplomatické nebo konzulární účely, nikoli jen vlastnictví cizím státem [60–61, 80].
- Přijímající stát může při neúspěchu jednání a neposkytnutí součinnosti vymezit rozsah uznávané diplomatické ochrany; postup nesmí být svévolný ani diskriminační [72, 78–79].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála