Stručné shrnutí: Městský soud v Praze potvrdil odepření odpočtu DPH z reklamních služeb. Plnění bylo součástí podvodného řetězce a žalobce přinejmenším měl a mohl podvod rozpoznat. Rozhodující nebyla jediná indicie, ale souhrn personálního propojení, cenových anomálií, hotovostních toků a netransparentnosti dodavatelů.
O co šlo: Žalobce uplatnil odpočet DPH z reklamních služeb za leden až březen 2021; správce daně jej neuznal a doměřil celkem 638 820 Kč včetně penále. Soud potvrdil, že řetězec začínal u „missing tradera“, který vykázanou daň neodvedl, a přes další společnosti vyústil v dodávky od společností Silver a Cetax. Reální subdodavatelé reklamních ploch, oplocení a tisku bannerů přitom nebyli v účetnictví těchto deklarovaných dodavatelů uvedeni. To spolu s neuhrazenou daní postačovalo k závěru o narušení daňové neutrality; nebylo nutné přesně vyčíslit chybějící daň u každého článku řetězce. [48–50]
Soud zdůraznil zejména propojení žalobce s dodavateli: manžel jednatelky žalobce působil v několika článcích řetězce a jednatelka měla dispoziční oprávnění k účtu Cetax, z něhož byly prováděny výběry její kartou i platby v její prospěch. Dalšími indiciemi byly násobně navýšené ceny vůči skutečným nákladům, virtuální sídla, absence zázemí a veřejné prezentace, hotovostní výběry bezprostředně po přijetí plateb a předčasné odstranění bannerů bez úpravy ceny. Tyto skutečnosti soud nehodnotil izolovaně, ale jako provázaný celek. [51–54, 57]
Žalobce sice tvrdil, že partnery a ceny prověřoval, avšak nepředložil k tomu konkrétní důkazy. Pouhá kontrola veřejných rejstříků by navíc sama o sobě nestačila; absence statusu nespolehlivého plátce není zárukou bezrizikovosti, protože jde o údaj zachycující rizikovost až následně. Správce daně neměl povinnost žalobci sestavit hypotetický návod, jaká opatření měl přijmout. [52–54, 66, 76–78]
Praktický dopad: Podnikatel musí u rizikově působících obchodů nejen provést přiměřenou prověrku, ale také ji uchovat a být schopen ji doložit. Zvláštní pozornost vyžadují neobvyklé cenové marže, hotovostní toky, personální vazby a nesoulad mezi deklarovaným dodavatelem a skutečným poskytovatelem služby. Smlouva, faktura a samotné uskutečnění plnění odpočet samy nezachrání, jestliže plátce věděl nebo měl vědět o podvodu. [55, 57, 78]
Zajímavost / podnětná myšlenka: Manželství jednatelky žalobce s osobou působící v řetězci nebylo samostatným důkazem vědomosti o podvodu. Podstatné byly navazující, konkrétně prokázané finanční a personální vazby, zejména dispozice k účtu dodavatele. [62]
Tvrzení soudu:
Existenci podvodu lze prokázat narušením daňové neutrality v řetězci; není nutné přesně stanovit chybějící daň u každého jeho článku. [48–50]
Hotovostní platby samy o sobě podvod neprokazují, ale v kombinaci s dalšími okolnostmi mohou být významnou indicií. [71]
Pozdější zařazení dodavatele mezi nespolehlivé plátce lze zohlednit jako indicii objektivní existence podvodu, nikoli bez dalšího jako důkaz vědomosti odběratele v době obchodu. [66]
Je-li dříve vyslechnutý svědek navrhován znovu k otázkám již objasněným jinými důkazy, může správce daně opakovaný výslech odmítnout jako nadbytečný. [72–73]
Legitimní očekávání nevzniká z uznání odpočtu u jiného, skutkově odlišného plnění od stejných dodavatelů. [80–81]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
