Společnost dostala pokutu 111 tis. Kč za umožnění nelegální práce kadeřnic, které formálně vystupovaly jako OSVČ. Bránila se tím, že neprovozovala danou provozovnu a že vztah ke kadeřnicím měl jiný subjekt. Tvrdila, že tedy nemohla být „zaměstnavatelem“.
Otázkou, tedy bylo zda je pro posouzení nelegální práce rozhodné, kde je práce vykonávána a kdo má formálně provozovnu, nebo výlučně faktický obsah vztahu?
NSS stížnost zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského soudu a tedy potvrdil správnost uložení pokuty.
Z rozhodnutí vyplývá
- Rozhodující jsou znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 ZP (osobní výkon, pokyny, podřízenost apod.), nikoli formální nastavení vztahu [16], [21].
- Místo výkonu práce není definiční znak – je jen podpůrné vodítko [17], [23].
- Není podstatné, zda jde o pracoviště zaměstnavatele nebo „jiné místo“ – právní kvalifikace je stejná [23].
- Stejně tak není rozhodné, kdo má evidovanou provozovnu – jde o formální údaj bez významu pro posouzení závislé práce [24].
- Klíčový je faktický vztah mezi konkrétní firmou a pracovníky, nikoli vztahy s dalšími subjekty [25].
- Pokud jsou znaky závislé práce naplněny, odpovědnost vzniká bez ohledu na smluvní konstrukce.