Stručné shrnutí: Písemné napomenutí státního zaměstnance podle § 89 zákona o státní službě je samostatně soudně přezkoumatelným rozhodnutím. Vyřízení stížnosti podle § 157 téhož zákona však rozhodnutím není, a nemůže proto být předmětem žaloby. Podání této stížnosti ani její vyřizování nestaví dvouměsíční lhůtu pro žalobu proti napomenutí; zaměstnanec musí žalobu podat přímo proti napomenutí včas.
O co šlo: Velvyslanec dostal písemné napomenutí v souvislosti s nákupem letenek pro sebe a rodinu. Proti nově uloženému napomenutí podal stížnost nejvyššímu státnímu tajemníkovi; ten ji neuznal. Zaměstnanec pak žaloval jak vyřízení stížnosti, tak samotné napomenutí. Městský soud žalobu odmítl: vyřízení stížnosti není soudně přezkoumatelným rozhodnutím a žaloba proti napomenutí přišla po lhůtě.
NSS tento závěr potvrdil a výslovně rozlišil oba akty. Napomenutí je individuální správní akt, který bezprostředně zasahuje do právní sféry zaměstnance; jde proto o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., přestože se nevydává ve správním řízení. Zákonodárce ostatně jeho soudní přezkum výslovně zamýšlel. [22–23]
Stížnost podle § 157 zákona o státní službě je naopak obecný vnitřní dohledový prostředek ve služebních věcech, funkčně srovnatelný se stížností podle § 175 správního řádu. Vyřízení stížnosti samo nerozhoduje o právech ani povinnostech zaměstnance a případnou nápravu nezpůsobuje; může pouze vést k následnému opatření příslušného orgánu. V předchozím případě žalobce bylo napomenutí zrušeno až následným usnesením služebního orgánu, nikoli samotným vyřízením stížnosti. [28–34]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Rozsudek sjednocuje výklad nového institutu písemného napomenutí. Státní zaměstnanec nemá čekat na výsledek stížnosti: chce-li napomenutí přímo soudně napadnout, musí ve dvouměsíční lhůtě podat žalobu proti napomenutí, případně ji podat souběžně se stížností. Stížnost není řádným opravným prostředkem a neodkládá běh žalobní lhůty. [35–40] Zmeškání lhůty ale nemusí definitivně vyloučit obranu: stalo-li se napomenutí podkladem rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného nebo o skončení služebního poměru, lze je přezkoumat v odvolacím řízení proti tomuto rozhodnutí a následně i soudně. [42–43]
Zajímavost / podnětná myšlenka: Praktický účinek stížnosti není rozhodný pro její právní povahu. I úspěšná stížnost může vyústit ve zrušení napomenutí, avšak jen prostřednictvím navazujícího aktu služebního orgánu; právě tento rozdíl vylučuje samostatný soudní přezkum vyřízení stížnosti. [31–34]
Tvrzení soudu:
• Písemné napomenutí podle § 89 zákona o státní službě je materiálním rozhodnutím soudně přezkoumatelným podle § 65 odst. 1 s. ř. s. [22–23]
• Vyřízení stížnosti podle § 157 zákona o státní službě je dohledovým úkonem, nikoli rozhodnutím o právech a povinnostech zaměstnance. [25, 28–34]
• Samotné zjištění důvodnosti stížnosti závadný stav neodstraňuje; nápravu musí založit až následný právní akt či opatření. [31–33]
• Pro přímou žalobu proti napomenutí běží dvouměsíční lhůta od oznámení napomenutí, nikoli od vyrozumění o stížnosti. [37–40]
• Napomenutí použité jako podklad pro skončení služebního poměru lze přezkoumat v odvolání proti tomuto navazujícímu rozhodnutí. [42–43]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála