Stručné shrnutí
NSS řešil, zda lze žádost o rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků podle § 38nb zákona o daních z příjmů zamítnout proto, že byla podána více než dva roky po dotčených obdobích.
Na základě rozsudku Soudního dvora EU NSS uzavřel, že dvouletá lhůta ze směrnice 2003/49 se vztahuje pouze na žádost o vrácení již sražené daně, nikoli na žádost o rozhodnutí o osvobození. Český ani unijní právní předpis pro tuto žádost nestanoví lhůtu ani maximální časový dosah osvobození do minulosti.
O co šlo
Německá společnost požádala v roce 2019 o přiznání osvobození licenčních poplatků pro roky 2014 až 2018. Správce daně osvobození přiznal pro roky 2017 a 2018, žádosti za starší roky však zamítl jako opožděné. Vycházel přitom z dřívější judikatury NSS, podle níž se měla na žádost podle § 38nb ZDP použít dvouletá lhůta odvozená z čl. 1 odst. 15 směrnice 2003/49.
NSS položil Soudnímu dvoru EU předběžné otázky. Soudní dvůr potvrdil, že směrnice umožňuje přiznat osvobození i za období před vydáním rozhodnutí či před předložením osvědčení a podpůrných informací. Současně výslovně uvedl, že směrnice nestanoví lhůtu pro předložení těchto podkladů ani časový limit pro minulá období, k nimž se může rozhodnutí o osvobození vztahovat [22, 27].
NSS zdůraznil rozdíl mezi žádostí o rozhodnutí o osvobození podle čl. 1 odst. 12 směrnice a žádostí o vrácení již sražené daně podle čl. 1 odst. 15. Dvouletá lhůta náleží jen k druhému postupu; nelze ji přenést na žádost podle § 38nb ZDP ani jí založit povinnost jednotlivce přímo ze směrnice [27–28]. Tím byly překonány dřívější závěry rozsudku NSS čj. 3 Afs 250/2016-40, a to v otázce dvouleté lhůty pro podání žádosti [28].
Ze zákona nelze dovodit ani tříletou lhůtu: požadavek, aby informace v žádosti nebyly starší než tři roky, upravuje stáří podkladů, nikoli dobu pro podání žádosti [30]. Omezení rozhodnutí na tři bezprostředně po sobě jdoucí zdaňovací období znamená pouze limit rozsahu jednoho rozhodnutí, nikoli limit jeho zpětného dosahu [31]. Rozhodnutí podle § 38nb ZDP navíc není rozhodnutím o stanovení daně, takže nelze použít ani lhůtu pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu [32].
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Příjemce licenčních poplatků nebo úroků, který splňoval hmotněprávní podmínky osvobození, nemůže být při postupu podle § 38nb ZDP odmítnut jen proto, že žádost podal po dvou či třech letech. Správce daně musí žádost věcně posoudit; časová vzdálenost období sama o sobě není důvodem k jejímu zamítnutí [33–36].
V praxi je však nadále nutné prokázat splnění podmínek osvobození a předložit požadované, dostatečně aktuální podklady. Rozhodnutí je nezbytným předpokladem faktického uplatnění osvobození a je závazné i pro plátce daně; pro budoucí platby mu umožňuje daň nesrážet [25]. Pokud již byla daň sražena, je třeba odlišit následný postup pro její vrácení, pro který směrnice dvouletou minimální lhůtu upravuje.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí rozlišuje deklaratorní a praktickou funkci rozhodnutí podle § 38nb ZDP. Rozhodnutí autoritativně potvrzuje existenci zákonných podmínek osvobození, zároveň však představuje nutnou podmínku, aby bylo osvobození fakticky uplatněno. Nejde proto o stanovení daně na nulu [25, 32].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
