Žalobkyni byla doměřena DPH a související penále za zdaňovací období leden až březen 2019. Správce daně dospěl k závěru, že neprokázala přijetí deklarovaných plnění od uvedených dodavatelů. Společnost namítala, že daňové orgány nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevzaly dostatečně v úvahu svědecké výpovědi, místní šetření ani kontrolní hlášení. Krajský soud žalobu zamítl a Nejvyšší správní soud jeho závěr potvrdil.
Z rozsudku plyne, že samotné faktury a kontrolní hlášení ještě automaticky neprokazují nárok na odpočet DPH. Pokud správce daně předloží konkrétní pochybnosti o deklarovaném plnění, musí daňový subjekt své tvrzení doložit dalšími věrohodnými důkazy. Kontrolní hlášení může být pouze podpůrným nepřímým důkazem a samo o sobě nepostačuje k unesení důkazního břemene.
Právní otázka
Právní otázkou bylo, zda daňový subjekt unesl důkazní břemeno k prokázání nároku na odpočet DPH a zda mohly předložené důkazy odstranit pochybnosti správce daně o skutečném rozsahu a původu přijatých plnění.
Co řekl soud
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že povinnost prokázat splnění podmínek pro odpočet DPH nese primárně daňový subjekt. Pokud správce daně doloží konkrétní a důvodné pochybnosti o věrohodnosti předložených dokladů, musí být nárok podpořen dalšími důkazy. V posuzované věci existovala řada okolností zpochybňujících deklarovaná plnění, zejména nekontaktnost dodavatelů, absence zaměstnanců, nedostatek podpůrné dokumentace a neurčité svědecké výpovědi.
Soud současně připomněl, že kontrolní hlášení představuje pouze nepřímý důkaz, který může podpořit tvrzení daňového subjektu jen ve spojení s dalšími důkazními prostředky. Protože takový ucelený důkazní řetězec vytvořen nebyl, žalobkyně své důkazní břemeno neunesla a nárok na odpočet DPH nebyl prokázán.
