Pokud daňový subjekt „zatemní“ podstatnou část účetnictví, přechod na stanovení daně podle pomůcek obstojí, a nepřiměřenost doměrku nelze úspěšně stavět jen na obecném srovnání s konkurencí nebo na ekonomických hypotézách.
Správce daně doměřil restauraci daň z příjmů podle pomůcek, protože evidenci tržeb, zásob a inventur považoval za natolik nevěrohodnou, že nebylo možné stanovit daň dokazováním ([24]–[33]). Spor se ve finále netočil jen kolem „restauračních marží“, ale hlavně kolem limitů obrany proti pomůckám: kdy lze přejít na pomůcky a jak lze zpochybnit jejich spolehlivost.
Právní otázka
- Kdy nedostatky v evidenci opravňují správce daně ke stanovení daně podle pomůcek (§ 98 daňového řádu)?
- Jak silná musí být argumentace daňového subjektu, aby prokázal nepřiměřenost takto stanovené daně?
- Může daňový subjekt založit obranu na srovnání se srovnatelnými podniky a znalecké ekonomické analýze?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že podmínky pro pomůcky byly splněny: problém nebyly jednotlivé vady účetnictví, ale jejich intenzita a dopad na možnost zjistit skutečné tržby ([22]–[33]). Důležitý je akcent, že i „marginální“ zpochybnění účetnictví může stačit, pokud zatemní klíčovou část hospodaření ([22]).
K obraně proti výši daně NSS zopakoval restriktivní přístup: soudy nepřepočítávají pomůcky, zkoumají jen exces či hrubou nepřiměřenost ([5], [34]–[46]). Tu stěžovatelka neprokázala. Dodatek znaleckého posudku se srovnáním restaurace HAVANA neobstál, protože neprokazoval skutečnou srovnatelnost ani nereálnost správcem odhadovaných tržeb ([37]–[45]).
Silný moment rozhodnutí je i potvrzení, že pomůcka založená na vlastních (nezpochybněných) datech daňového subjektu má přednost před srovnáváním s konkurencí ([46]).
Rozsudek není revoluční, ale je prakticky významný. Velmi důrazně zpřesňuje:
- co znamená „zatemnění účetnictví“,
- jak těžké je v soudním přezkumu napadat spolehlivost pomůcek,
- že ekonomické modely a benchmarking konkurence samy o sobě často nestačí.
Pro praxi je to spíš potvrzení přísné linie NSS než nový obrat.
Pro podnikatele a poradce je hlavní vzkaz tvrdý: spor o pomůcky se často prohrává už v evidenci, ne u soudu. Jakmile chybí věrohodné tržby, inventury a skladová data, pozdější znalecké modely mají slabou šanci.
Správcům daně rozsudek potvrzuje široký prostor pro použití pomůcek, pokud jej pečlivě odůvodní.
Velmi zajímavá je teze NSS, že pomůcky nejsou nástroj k „nejpřesnějšímu dopočtu reality“, ale kvalifikovaný odhad, kterému je určitá nepřesnost vlastní ([45]). To je důležitá, někdy přehlížená procesní filozofie.
Když selže evidence, srovnání s konkurencí proti pomůckám nepomůže
NSS: Nepřiměřenost daně podle pomůcek nelze prokázat jen srovnáním s konkurencí
NSS potvrdil, že proti doměrku podle pomůcek nestačí obecné srovnání s konkurencí ani znalecké ekonomické modely bez průkazu srovnatelnosti.
