NSS potvrdil, že při pochybnostech o faktickém uskutečnění plnění nepostačí formální dokumentace ani obchodní narativ daňového subjektu; zároveň připustil, že paralelní mnohost kontrol může být excesem, ale sama bez dopadu na zákonnost rozhodnutí nevede ke zrušení doměrku.
Spor se týkal odepření nároku na odpočet DPH z údajně přijatých zprostředkovatelských plnění v oblasti mediální inzerce. Daňový subjekt tvrdil, že dodavatelé zajistili výhodnější ceny inzerce a za to pobírali provizi. Správce daně i soudy však dospěly k závěru, že tvrzený model obchodní spolupráce nebyl fakticky prokázán; předložené smlouvy, faktury a vysvětlení nebyly dostatečné a místy si odporovaly (zejm. odst. [59]–[81]).
Právní otázka
- Jaké důkazy musí plátce předložit, pokud správce daně důvodně zpochybní faktické uskutečnění zdanitelného plnění?
- Musí správce daně sám aktivně doplňovat dokazování (např. výslechy nenavržených svědků)?
- Může paralelní vedení více kontrol různými správci daně způsobit nezákonnost doměrku?
Co soud řekl
Důkazní břemeno k realitě plnění nese primárně plátce. Pokud správce daně předestře důvodné pochybnosti, nemusí dokazovat alternativní skutkovou verzi; postačí pochybnosti racionálně podložit. Pak je na plátci je vyvrátit relevantními důkazy, nikoli jen argumentací (odst. [59], [64], [77]).
Faktury a smlouvy samy nestačí, pokud neprokazují skutečný průběh plnění. NSS akcentuje materiální stránku odpočtu DPH, nikoli jen formální účetní stopu (odst. [67]–[70]).
Správce daně nemusí vyhledávat důkazy za daňový subjekt. Neprovedení svědeckých výslechů, které plátce ani nenavrhl, nebylo vadou řízení (odst. [73]–[81]).
Silný moment rozsudku: NSS poměrně otevřeně označil paralelní sedm kontrol vedených pěti správci daně za možný „excesivní výkon vybrané působnosti“ (odst. [87]), ale současně uzavřel, že tato procesní vada sama nevede ke zrušení rozhodnutí bez konkrétního dopadu na výrok (odst. [89]–[93]). Ochranu zde NSS směřuje spíše do zásahové žaloby.
Rozhodnutí není revoluční v otázce důkazního břemene k DPH – v tomto spíše potvrzuje ustálenou linii. Významnější je pasáž k vybrané působnosti a roztříštěným kontrolám: NSS poměrně explicitně připouští, že paralelní kontroly mohou být excesem finanční správy. To je prakticky cenný signál pro budoucí obranu proti duplicitnímu zatěžování.
- Pro plátce DPH: u nehmotných či zprostředkovatelských služeb je třeba budovat důkazní stopu k faktickému plnění (komunikace, výstupy, obchodní logika, osoby, workflow), ne spoléhat na faktury.
- Pro poradce: argument o procesní přetíženosti vícero kontrolami má potenciál spíše v zásahové žalobě než jako obrana proti samotnému doměrku.
- Pro správu daní: rozsudek je varováním, že nekoordinované využívání vybrané působnosti může soudy označit za exces.
Zajímavé je napětí mezi dvěma polohami rozsudku: soud na jedné straně poměrně tvrdě drží tradiční přísný standard důkazního břemene, na druhé straně nezvykle otevřeně kritizuje organizační postup finanční správy. Materiálně žalobce prohrál, ale procesně NSS finanční správě vyslal korektiv.
NSS: Faktury samy neprokážou nárok na odpočet DPH, paralelní kontroly mohou být exces
NSS potvrdil přísný standard dokazování pro odpočet DPH a současně kritizoval excesivní paralelní daňové kontroly.
