Stručné shrnutí
Osvobození od daně z pozemků se nevztahuje na pozemky, na nichž orgán ochrany přírody podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny zakázal činnosti kvůli ochraně zvláště chráněných živočichů a jejich biotopu. Rozhodující není ani faktický rozsah omezení hospodaření, ale to, zda má pozemek právní status zvláště chráněného území. Individuální zákaz činnosti tak sám o sobě daňovou výjimku nezakládá.
O co šlo
Vlastník spoluvlastněných pozemků uplatnil pro rok 2022 osvobození od daně z nemovitých věcí podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí. Opíral se o rozhodnutí ČIŽP podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny, které mu na pozemcích zakázalo řadu zásahů a činností, jež by mohly negativně ovlivnit chráněné živočichy a jejich biotop. Tvrdil, že zákaz fakticky vyloučil zemědělské využití celé dotčené plochy.
NSS zdůraznil, že pozemky nebyly vyhlášeny zvláště chráněným územím podle § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny; nešlo tedy například o přírodní rezervaci, přírodní památku, CHKO či národní park [15]. Jazyk zákona o dani z nemovitých věcí sice není zcela jednoznačný, systematický výklad ve vazbě na zákon o ochraně přírody však vede k odlišení územní ochrany od druhové ochrany [17]–[19].
Opatření podle § 66 zákona o ochraně přírody je preventivním nástrojem proti hrozícímu poškození přírody. Nevytváří novou kategorii ochrany ani obecně závazný a trvalý územní režim; jde o individuálně adresovaný zákaz konkrétních zásahů [20]–[21]. Také ochrana biotopu chráněného druhu sleduje ochranu tohoto druhu, nikoli vznik samostatného zvláště chráněného území [22]. Daňová výjimka se proto váže na právní kategorii zvláště chráněného území, nikoli na intenzitu omezení vlastnického práva [21], [24].
NSS nepřijal ani argument, že souběh finanční náhrady za omezení hospodaření a povinnosti platit daň je rozporný. Náhrada má vyrovnat hospodářský dopad omezení; daň z nemovitých věcí přitom standardně tíží i vlastníky pozemků bez obdobných limitů [25]. Otázka vhodnosti širší daňové úlevy patří zákonodárci, nikoli soudu [26].
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozsudek jasně vymezuje hranici daňového osvobození: samotné rozhodnutí orgánu ochrany přírody, byť prakticky znemožní hospodaření na celé ploše, nestačí. Vlastníci musí rozlišovat mezi formálním vyhlášením zvláště chráněného území a individuálním omezením činnosti podle § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro správce daně je podstatný právní titul ochrany, ne pouze ekologická funkce pozemku nebo ekonomická závažnost omezení.
Je-li vlastník omezen individuálním ochranným opatřením, má případné majetkové dopady primárně řešit náhradou podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny, nikoli automatickým uplatněním osvobození od daně z pozemků.
Zajímavost / podnětná myšlenka
NSS oddělil kompenzaci za omezení vlastnického práva od daňové úlevy. I úplný zákaz hospodaření nemusí mít daňový následek, pokud není spojen se zákonem předvídaným územním statusem pozemku. Rozhodnutí tak potvrzuje převahu formální právní kvalifikace území nad faktickou intenzitou omezení.
při tvorbě rešerše byla využita umělá inteligence. uvedené závěry vyjadřují názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením. Před využitím v konkrétních situacích si zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.