Žalobkyně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem, který měl spočívat v nevyplacení přeplatku na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období čtvrtého čtvrtletí roku 2007 ve výši 10 451 432 Kč spolu s úrokem z neoprávněného jednání správce daně a úrokem z úroků. Žalobkyně tvrdila, že daň byla stanovena konkludentně podle § 140 odst. 1 daňového řádu ve výši tvrzené v daňovém přiznání, neboť nalézací řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně a o dani nebylo věcně rozhodnuto. Krajský soud žalobu zamítl s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci Jasa Trans, podle něhož daňový řád institut fikce vyměření daně nezná. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Změna zákonné konstrukce stanovení daně provedená rekodifikací daňového procesního práva vylučuje použití dřívější judikatury Ústavního soudu týkající se fikce vyměření daně podle zákona o správě daní a poplatků na poměry daňového řádu. Uplynutí propadné lhůty pro stanovení daně bez vydání pravomocného platebního výměru znamená, že daň nebyla stanovena, a daňovému subjektu proto nevzniká nárok na vyplacení přeplatku. Případnou nečinnost nebo liknavost správce daně při stanovení daně lze řešit prostřednictvím zásahu proti nečinnosti správního orgánu nebo žalobou na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, nikoli dovozováním fiktivního vyměření daně.
Právní otázka
Hlavní otázkou bylo, zda v případě, že nalézací řízení o dani z přidané hodnoty bylo zastaveno z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně, aniž byl vydán pravomocný platební výměr, došlo ke konkludentnímu stanovení daně podle § 140 odst. 1 daňového řádu ve výši tvrzené daňovým subjektem, a zda v důsledku toho vznikl daňovému subjektu nárok na vyplacení přeplatku na dani spolu s příslušným úrokem. Vedlejší otázkou bylo, zda lze na tuto situaci aplikovat dřívější judikaturu Ústavního soudu týkající se fikce vyměření daně podle zákona o správě daní a poplatků, případně zda existují důvody pro odklon od závěrů usnesení rozšířeného senátu ve věci Jasa Trans.
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud nejprve odmítl námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro tvrzenou vnitřní rozpornost mezi jeho body 25 a 28, neboť konstatování, že správce daně daň nevyměřil a nalézací řízení zastavil, neodporuje konstatování, že vytýkací řízení bylo ukončeno vydáním platebního výměru, který byl následně zrušen pro uplynutí lhůty pro stanovení daně. Soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že daň nebyla pravomocně stanovena, neboť řízení bylo zastaveno podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu a ke konkludentnímu stanovení daně nedošlo.
K stěžejní námitce nesouhlasu s usnesením Jasa Trans soud uvedl, že stěžovatelka nepředložila žádnou konkurující právní argumentaci, která by jej přiměla zvážit opětovné předložení věci rozšířenému senátu. Rozšířený senát se podle Nejvyššího správního soudu neomezil pouze na jazykový výklad, ale vyložil i účel daňového řízení a podstatnou změnu právní konstrukce stanovení daně oproti dřívější úpravě, podle níž daňový řád na rozdíl od zákona o správě daní a poplatků fikci vyměření daně nezná a vyžaduje vydání platebního výměru vždy v rámci lhůty pro stanovení daně. Nález Ústavního soudu týkající se fikce vyměření daně se podle soudu vztahoval k odlišné právní úpravě a jeho případné dopady na novou konstrukci stanovení daně Ústavní soud vyslovil pouze orbiter dictum. Soud rovněž odmítl jako nepřípustné podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního ty kasační námitky, které pouze opakovaly žalobní argumentaci, aniž by reagovaly na odůvodnění napadeného rozsudku, a uzavřel, že případná nečinnost správce daně nemůže vést k obcházení propadné lhůty pro stanovení daně, nýbrž zakládá jiné prostředky ochrany, zejména žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nebo nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.
