NSS potvrdil, že pokud platební výměr nabyl právní moci jen mechanismem § 243 odst. 2 daňového řádu, lze jej soudně zrušit, ale po zrušení už zpravidla nelze obnovit nalézací daňové řízení – to se stává bezpředmětným.
Spor navazoval na linii Kemwater ProChemie a týkal se neuznaného odpočtu DPH za 4. čtvrtletí 2014, kdy správce daně neuznal nárok, protože žalobce neprokázal deklarované dodavatele ([1]–[2]). Po kasačním zásahu NSS měly orgány umožnit dokazovat, že skutečný dodavatel byl plátcem DPH, ale do věci vstoupila insolvence a odvolací řízení zaniklo podle § 243 odst. 2 daňového řádu ([3]).
Skutečné téma rozhodnutí proto není odpočet DPH, ale co se procesně děje s daňovým sporem po „insolvenční právní moci“ platebního výměru.
Právní otázka
- Lze žalovat přímo platební výměr, který se stal pravomocným v důsledku § 243 odst. 2 DŘ?
- Má správní soud v takové situaci sám doplňovat meritorní dokazování?
- Co se stane po zrušení takového výměru – pokračuje doměřovací řízení, nebo končí?
Co soud řekl
NSS potvrdil tři klíčové závěry:
(i) Přímá žaloba je přípustná ([15], [26]). Insolvenční mechanismus nemůže eliminovat soudní ochranu.
(ii) Soud nemá nahrazovat správce daně rozsáhlým dokazováním ([16], [34]–[35]). To platí i ve „specifickém“ režimu § 243 DŘ.
(iii) Po zrušení platebního výměru už nemá správce daně věc znovu meritorně otevírat; řízení se zastaví pro bezpředmětnost podle § 106 odst. 1 písm. f) DŘ ([18], [30]–[36]).
Důležitá nuance: NSS opravil krajský soud v tom, že správce daně ve skutečnosti žalobci prostor k dokazování dal ([28]–[29]), ale výrok o zrušení ponechal, protože po zásahu insolvenčního režimu už nebylo možné závazný právní názor Kemwater plně realizovat ([31]–[33]).
Rozhodnutí je důležité hlavně pro průnik daňového a insolvenčního práva.
Nový a prakticky silný závěr: zrušení platebního výměru nemusí vést k pokračování správy daně, ale naopak k definitivnímu procesnímu konci věci.
To je proti intuitivní představě „zrušeno = správce daně rozhodne znovu“.
Pro správce daně, poradce i insolvenční správce:
- § 243 DŘ nevypíná soudní přezkum;
- soud nebude suplovat neprovedené daňové dokazování;
- pokud doměrek v tomto režimu padne, může být věc procesně mrtvá;
- v DPH sporech s vadami v dokazování může insolvence zásadně změnit procesní strategii.
Rozhodnutí má širší přesah i mimo DPH – pro všechny spory, kde se střetává daňové nalézací řízení s účinky insolvence.
Silná myšlenka rozsudku: právní moc dosažená jen „insolvenční fikcí“ není štítem proti soudnímu přezkumu.
Zároveň je to další významný důsledek retrospektivního dopadu judikatury Kemwater ([22]–[23]) – nová judikatura může proměnit i dříve vedené, procesně komplikované spory.
NSS vyložil, že po zrušení platebního výměru vzniklého v režimu § 243 DŘ se daňové řízení může zastavit jako bezpředmětné.
