Pokud v důsledku § 243 odst. 2 daňového řádu v insolvenčním řízení „spadne“ odvolání a prvostupňový platební výměr nabude právní moci, soudní ochrana nekončí – soud může platební výměr zrušit, ale po jeho zrušení už zpravidla nelze obnovovat dokazování v daňovém řízení, které se stává bezpředmětným.
Spor vznikl z neuznaného nároku na odpočet DPH, kdy správce daně tvrdil, že žalobce neprokázal, kdo byl skutečným dodavatelem plnění. Po předchozím kasačním zásahu NSS (Kemwater linie) měly finanční orgány umožnit daňovému subjektu prokazovat, že skutečný dodavatel byl plátce DPH ([2], [5]). Mezitím ale zasáhla insolvence a podle § 243 odst. 2 daňového řádu odvolací řízení zaniklo a platební výměr nabyl právní moci ([3], [24]).
Jádrem věci nakonec nebyl odpočet DPH samotný, ale co se stane s daňovým sporem, když insolvence „přeruší“ dokončení nalézacího řízení.
Právní otázka
- Lze žalovat přímo prvostupňový platební výměr, který nabyl právní moci jen v důsledku § 243 odst. 2 DŘ?
- Má správní soud v takové situaci suplovat neukončené dokazování správce daně?
- Co se děje po zrušení takového platebního výměru – pokračuje daňové řízení, nebo končí?
Co soud řekl
NSS potvrdil tři podstatné závěry:
(i) Přímá žaloba proti takovému platebnímu výměru je přípustná ([15], [25]). Insolvenční mechanismus nesmí zablokovat soudní ochranu.
(ii) Správní soud nemá nahrazovat správce daně rozsáhlým dokazováním ([16], [33]–[34]). Krajský soud neměl „dovyšetřovat“ otázku plátcovství dodavatele.
(iii) Po zrušení platebního výměru už nelze v takové věci pokračovat v dokazování; řízení je bezpředmětné a má být zastaveno podle § 106 odst. 1 písm. f) DŘ ([18], [29]–[35]). To je nejdůležitější korekce, kterou NSS provedl.
Zajímavé je, že NSS současně korigoval odůvodnění krajského soudu, ale jeho výrok ponechal v platnosti ([31]–[35]).
Rozhodnutí je významné hlavně procesně. Řeší dosud nejasný styk insolvenčního a daňového řízení a praktické důsledky automatické právní moci dle § 243 odst. 2 DŘ.
Nové a důležité je, že zrušení platebního výměru nevede k „druhému kolu“ doměřovacího řízení, ale paradoxně může vést k jeho definitivnímu procesnímu konci.
Pro daňové poradce a insolvenční praxi zásadní:
- insolvence sama nebere dlužníkovi soudní obranu proti doměrku;
- správce daně nemůže spoléhat, že soud za něj doplní dokazování;
- zrušení takového doměrku může znamenat konec nalézacího řízení, ne jeho restart;
- v DPH sporech typu Kemwater může procesní vývoj rozhodnout víc než meritum.
To může mít dopad i na taktiku vedení sporů v úpadku.
Silný moment rozsudku je paradox: správce daně formálně uspěl v tom, že mu NSS vytkl jen dílčí chyby v odůvodnění krajského soudu, ale materiálně spor prohrál, protože po zrušení platebního výměru už nemůže věc znovu „dotáhnout“.
Rozhodnutí je zároveň zajímavou ukázkou incidenční retrospektivity judikatury (Kemwater) a jejích dopadů ([21]–[22]).
NSS: Insolvence, § 243 daňového řádu a zrušení platebního výměru po Kemwater
NSS vyložil, co se stane s doměrkem DPH, když v insolvenci zanikne odvolání. Klíčové rozhodnutí k § 243 daňového řádu a soudní ochraně.
