Společnost ADM Trading Prague s.r.o., jejíž právní nástupkyní se stala ADM Olomouc s. r. o., se domáhala zrušení rozhodnutí, jímž jí správce daně neuznal nárok na odpočet DPH z obchodů se společností Great Consult. Správce daně dospěl k závěru, že dotčené transakce byly součástí daňového podvodu a že žalobkyně o své účasti na tomto podvodu věděla nebo alespoň vědět měla. Spor se vedl především o to, zda objektivní okolnosti obchodních vztahů skutečně odůvodňovaly závěr o vědomé účasti žalobkyně na podvodném řetězci. Nejvyšší správní soud nakonec kasační stížnost zamítl a potvrdil závěr, že žalobkyně měla být při uzavírání obchodů podstatně obezřetnější.
Rozsudek je významný zejména pro výklad tzv. vědomostního testu v oblasti podvodů na DPH. Nejvyšší správní soud potvrdil, že správce daně nemusí prokazovat přímou účast daňového subjektu na podvodu. Postačí, pokud prokáže soubor objektivních okolností, z nichž plyne, že podnikatel měl při zachování běžné obchodní opatrnosti podvod rozpoznat. Současně však rozsudek ukazuje, že každá jednotlivá indicie musí být pečlivě posouzena a že správní orgány nemohou automaticky považovat za podezřelé okolnosti, které mají rozumné obchodní vysvětlení. Rozhodnutí tak představuje další významný příspěvek k judikatuře týkající se nároku na odpočet DPH v případech podezření na daňové podvody.
Právní otázka
Nejvyšší správní soud řešil, zda souhrn zjištěných okolností postačuje k závěru, že daňový subjekt věděl nebo mohl vědět, že se prostřednictvím svých obchodů účastní podvodu na DPH.
Současně posuzoval, jaký význam mají jednotlivé indicie nasvědčující podvodnému jednání, jak mají být hodnoceny ve vzájemných souvislostech a jaká opatření lze po podnikateli rozumně požadovat, aby se účasti na podvodu vyhnul.
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud připomněl, že při posuzování účasti na daňovém podvodu nelze jednotlivé okolnosti hodnotit izolovaně. Některé skutečnosti samy o sobě nemusí být nezákonné ani mimořádně podezřelé, avšak v souhrnu mohou vytvářet obraz obchodování, který se výrazně odchyluje od běžné podnikatelské praxe. Právě celkové vyhodnocení všech zjištěných okolností je rozhodující pro posouzení tzv. vědomostního testu.
Soud souhlasil se závěrem, že významnou roli hrály již okolnosti navázání obchodní spolupráce. Žalobkyně byla upozorněna společností Coface na zvýšené riziko spojené s novým dodavatelem, přesto nepřijala odpovídající kroky k jeho důkladnějšímu prověření. Podle soudu měla právě tato informace vést k vyšší míře obezřetnosti při uzavírání obchodů.
Nejvyšší správní soud současně korigoval některé dílčí závěry správních orgánů. Nepřisvědčil například názoru, že samotné nedostatky v dokumentaci související s certifikací biomasy nebo skutečnost, že za dodavatele jednaly osoby maďarské státní příslušnosti, představují samy o sobě významné indicie účasti na podvodu. Zdůraznil, že držitel certifikátu ISCC nebyl povinen prokazovat udržitelnost biomasy stejným způsobem jako subjekty, které tímto certifikátem nedisponují. Stejně tak nelze automaticky považovat za podezřelé, že obchodní společnost působící na českém trhu je ovládána zahraničními osobami.
Přesto však podle soudu zůstalo dostatek dalších okolností, které ve svém souhrnu podporovaly závěr o tom, že žalobkyně měla a mohla rozpoznat rizikovost obchodů. NSS proto uzavřel, že závěr správních orgánů o naplnění vědomostního testu obstojí i po vyloučení některých dílčích argumentů, které nebyly přesvědčivé. Kasační stížnost proto zamítl.
