Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, protože ten sice mohl vycházet z předchozího rozhodnutí ve skutkově obdobné věci, nesměl však rezignovat na samostatné vypořádání konkrétních žalobních námitek uplatněných v projednávané věci.
Společnosti byla doměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2019. Správce daně neuznal jako daňově účinné úroky z dluhopisů, protože podle jeho názoru nebylo prokázáno, že emise dluhopisů proběhla v souladu s emisními podmínkami ani že byl řádně uhrazen emisní kurz prostřednictvím započtení pohledávky. Městský soud žalobu zamítl převážně s odkazem na svá předchozí rozhodnutí týkající se stejných účastníků, avšak jiných zdaňovacích období. NSS posuzoval především to, zda byl takový způsob odůvodnění přípustný.
Právní otázka
Může soud ve skutkově obdobné věci odkázat na své předchozí rozhodnutí, nebo musí znovu samostatně vypořádat všechny žalobní námitky? A jaký rozsah přezkumu má odvolací orgán, pokud odvolatel sice napadne platební výměr jako celek, ale některé jeho části nijak konkrétně nezpochybní?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že odkaz na předchozí rozsudek není sám o sobě vadný, pokud jde o skutkově téměř totožnou věc a soud vysvětlí, proč jsou dřívější závěry použitelné i nyní. Takový postup odpovídá zásadě procesní ekonomie. (odst. 15).
Současně však zdůraznil, že převzetí předchozí argumentace nesmí nahradit vypořádání nových či konkrétně formulovaných žalobních námitek. Městský soud se nevypořádal s argumentací žalobkyně týkající se účetních záznamů a existence pohledávky použité k úhradě emisního kurzu. Pouhé konstatování, že souhlasí se správním orgánem, nepostačuje. (odst. 22–24).
NSS proto označil rozsudek městského soudu v této části za nepřezkoumatelný a zrušil jej. V dalším řízení musí městský soud jednotlivé námitky samostatně posoudit s ohledem na specifika projednávané věci. (odst. 31 a 38).
Naopak NSS potvrdil závěr městského soudu, že odvolací orgán není povinen podrobně odůvodňovat část platebního výměru, proti níž odvolatel neuplatnil žádné konkrétní odvolací důvody. Nestačí pouze obecně napadnout rozhodnutí jako celek; dispoziční zásada vyžaduje, aby odvolací námitky byly konkrétní. (odst. 34–37).
Nejde o přelomový rozsudek v oblasti daňového práva ani o nový výklad pravidel pro dluhopisy. Jeho skutečný význam spočívá v procesním právu. NSS poměrně přesně vymezil hranici mezi přípustným využitím předchozí judikatury a nepřípustným nahrazením vlastního odůvodnění pouhým odkazem na starší rozsudek. Rozhodnutí současně potvrzuje dosavadní výklad dispoziční zásady v odvolacím daňovém řízení.
Pro advokáty a daňové poradce je rozsudek připomínkou, že pokud v žalobě uplatní konkrétní argumentaci podloženou důkazy, soud se jí musí výslovně zabývat. Nestačí odkázat na obdobný případ z minulosti.
Pro správce daně je důležitý závěr, že odvolací orgán nemusí vytvářet argumentaci za odvolatele. Pokud odvolání neobsahuje konkrétní výhrady k určité části rozhodnutí, není povinen ji podrobně odůvodňovat. (odst. 37).
Rozsudek dobře ukazuje rozdíl mezi procesní ekonomií a právem na spravedlivý proces. Soud může využít závěry předchozí judikatury, nesmí však vytvořit dojem, že novou věc rozhodl pouhým „kopírováním“ staršího odůvodnění. Každá konkrétní žalobní námitka si zaslouží vlastní odpověď.
Soud musí vypořádat každou žalobní námitku, nestačí odkázat na starší rozsudek
NSS: Odkaz na starší rozsudek nenahradí vypořádání žalobních námitek | 2 Afs 8/2026
NSS vymezil, kdy může soud převzít závěry z dřívějšího rozsudku a kdy musí samostatně vypořádat konkrétní žalobní námitky účastníka řízení.
