Stručné shrnutí
Nejvyšší správní soud odmítl závěr, že správce daně musí vyrozumění o předpisu úroku podle § 251a odst. 3 daňového řádu vždy vydat do 30 dnů od jeho předepsání na osobní daňový účet. Daňový řád takovou pevnou lhůtu neobsahuje; správce daně je vázán povinností postupovat bez zbytečných průtahů. Zákonnost délky postupu se proto posuzuje podle okolností jednotlivé věci, zejména podle její skutkové a právní složitosti a nároků na obsah vyrozumění. [19, 28–34]
O co šlo
Odvolací finanční ředitelství změnilo rozhodnutí o nadměrném odpočtu DPH ve prospěch společnosti. Správce daně 15. 11. 2024 předepsal úroky hrazené správcem daně a 25. 11. 2024 je vyplatil, vyrozumění o jejich předpisu, výši a výpočtu však vydal až 15. 1. 2025, po podání zásahové žaloby. [1–3]
Krajský soud pokládal vyrozumění za zásadní pro možnost podat námitku a následně získat soudní ochranu. Dovodil proto pevnou třicetidenní lhůtu od předpisu úroku; její překročení označil za nezákonný zásah. [4–7]
NSS tento právní závěr zrušil. Dřívější usnesení rozšířeného senátu o třicetidenní lhůtě pro vyřízení námitek při daňové kontrole vzniklo za účinnosti předchozího zákona a pro jiný procesní institut. Nelze je analogicky přenést do autonomní a komplexní procesní úpravy daňového řádu, který použití správního řádu zásadně vylučuje. [21–24, 33]
Vyrozumění nemá být jen administrativním sdělením částky. Má daňovému subjektu umožnit kvalifikovaně zvážit námitku, a je proto vhodné, aby vysvětlovalo skutková a právní východiska úroku i jeho výpočet. Přiměřenost doby pro jeho zpracování nelze paušálně určit třiceti dny. [25–29, 34]
Krajský soud musí nově individuálně vyhodnotit, zda přibližně dvouměsíční doba představovala neospravedlnitelný průtah. Posoudí zejména složitost výpočtu, souběh dvou úrokových titulů, návaznost na předchozí řízení, procesní aktivitu správce daně a dopad prodlení na společnost. [30–35]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozsudek brání tomu, aby se ze zásady rychlosti automaticky vytvářely soudem stanovené pevné lhůty, které zákon nestanoví. Finanční správa nemůže vyrozumění zadržovat svévolně, ale jeho opožděnost musí být prokazována konkrétními okolnostmi, nikoli jen uplynutím 30 dnů. [19, 29, 33]
Daňové subjekty by měly po předpisu či úhradě úroku sledovat, zda obdrží srozumitelné vyrozumění umožňující ověřit rozhodné období, vstupní údaje, právní titul a výpočet. Při tvrzených průtazích je vhodné konkrétně popsat délku prodlení a jeho dopad na možnost využít námitku; samotné překročení 30 dnů již nepostačí. [26–29, 35]
Správce daně naopak musí umět doložit, proč délka postupu odpovídala náročnosti věci. Pouhá personální vytíženost, dovolené nebo omezený provoz během svátků samy o sobě prodlení neospravedlní. [32]
Zajímavost / podnětná myšlenka
NSS zdůraznil dvojí funkci vyrozumění: není rozhodnutím, přesto otevírá cestu k námitce a následnému soudnímu přezkumu. Právě požadavek na jeho informační kvalitu však podle soudu vylučuje jednoduchou rovnici „předpis úroku + 30 dnů“. [25–29, 34]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
