Stručné shrnutí
Sporem bylo snížení výnosů společnosti z odúčtování úbytku nedokončené výroby u tří zakázek a z opravného daňového dokladu u další zakázky. Společnost tvrdila, že bez uznání této korekce budou podruhé zdaněny částky, které již dříve zvýšily základ daně. Nejvyšší správní soud však potvrdil, že obecná účetní návaznost přírůstku a úbytku nedokončené výroby nestačí: poplatník musí konkrétně prokázat, které odúčtované položky odpovídají dříve zdaněným částkám.
O co šlo
Správce daně neuznal snížení výnosů v neprokázaném rozsahu 104,6 mil. Kč. Společnost sice doložila část nákladů za rok 2013, ale nepředložila inventarizaci, prvotní účetní doklady ani jiné podklady k nákladům, které měly do nedokončené výroby vstoupit v předchozích letech. U opravného daňového dokladu navíc neprokázala, zda a kdy byl odsouhlasen podklad pro jeho vystavení, a tedy jeho věcnou a časovou souvislost s rokem 2013. [29–31]
Jádrem kasační argumentace bylo tvrzení, že § 23 odst. 4 písm. d) a e) zákona o daních z příjmů má zabránit dvojímu zdanění. Podle společnosti měl správce daně při respektování dřívějšího přírůstku nedokončené výroby automaticky akceptovat i jeho následný úbytek. NSS tento přístup odmítl. Předmětem věci nebyla správnost účetní metody ani abstraktní ekonomická symetrie, ale prokázání konkrétních částek, o něž poplatník snížil výnosy. [32–36]
Pro použití § 23 odst. 4 zákona o daních z příjmů musí poplatník identifikovat dříve zdaněné výnosy, uvést období a výši jejich zdanění a prokázat jejich přesnou vazbu na nyní vylučované položky. Pouhé tvrzení, že jde o „totožné částky“, důkaz nenahrazuje. [37–38]
NSS současně potvrdil, že neprokázání nákladů či korekce výnosů nezakládá správci daně povinnost automaticky krátit související výnosy. Neunesení důkazního břemene proto nelze napravit požadavkem na „symetrickou“ úpravu základu daně. [39–42]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Podnikatelé účtující o dlouhodobých zakázkách musí být schopni dohledat skladbu nedokončené výroby až k jednotlivým zakázkám a účetním dokladům, a to i za starší zdaňovací období. Nestačí účetní sestavy, zůstatky účtů ani nezpochybnění účetního postupu správcem daně. [35, 40–41]
Pokud poplatník uplatňuje vyloučení již zdaněné částky ze základu daně, měl by připravit průkazné párování: konkrétní položka, její výše, zakázka, období vzniku, předchozí zdanění a následné odúčtování. Bez této důkazní stopy hrozí neuznání korekce, i když účetní logika operace může působit přesvědčivě. [36–38]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí není průlomové; navazuje na ustálený požadavek konkrétního prokazování daňových tvrzení. Prakticky podstatné je však jeho jasné rozlišení mezi účetní existencí nedokončené výroby a důkazem o konkrétním obsahu jejího úbytku: první samo o sobě druhé neprokazuje. [34–36, 40]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
