Stručné shrnutí: Spor se netýkal správnosti vyměřené daně z nemovitých věcí, ale včasnosti odvolání proti platebnímu výměru. Rozhodné bylo, zda byla zásilka skutečně připravena k vyzvednutí již 16. 2. 2024, jak uváděla doručenka, nebo až 19. 2. 2024, jak naznačoval výpis Pošta Online. NSS zrušil rozsudek krajského soudu, protože soud bez dostatečného odůvodnění odmítl důkazy k datu doručení jen proto, že je daňový subjekt nepředložil již v daňovém řízení.
O co šlo
Správce daně považoval odvolání proti platebnímu výměru za opožděné. Vycházel z doručenky, podle níž byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí 16. 2. 2024; fikce doručení proto měla nastat 26. 2. 2024. Žalobkyně naopak tvrdila, že zásilka byla na poště v Brušperku dostupná až od 19. 2. 2024, takže odvolání podané 2. 4. 2024 bylo včasné.
Krajský soud odmítl provést výpis z aplikace Pošta Online i výslechy doručovatelů. Důvodem bylo, že tyto důkazy mohly být předloženy již v odvolacím řízení. NSS tento přístup nepřijal. Omezení doplňování důkazů před správním soudem dopadá zejména na důkazy, jimiž daňový subjekt až u soudu prokazuje vlastní daňová tvrzení či vyvrací pochybnosti o nich. Zde však žalobkyně zpochybňovala řádnost doručení úřední písemnosti, tedy skutečnost, kterou prokazuje správce daně; daňový řád jí neukládá povinnost prokazovat doručení úředních písemností [16–17].
Nové důkazní návrhy proto nelze v takové věci paušálně odmítnout pouze s odkazem na jejich pozdní předložení. Soud je může odmítnout, jsou-li nerelevantní, nezpůsobilé prokázat tvrzenou skutečnost, nadbytečné, anebo jestliže jejich opožděné uplatnění představuje procesní taktiku či obstrukci; tento závěr však musí konkrétně odůvodnit [18]. Výpis Pošta Online přitom prima facie ukazoval rozdíl mezi pokusem o doručení 16. 2. a uložením zásilky 19. 2. Výpověď poštovní doručovatelky z jiné věci navíc naznačovala, že k takovému postupu na dané poště mohlo docházet [19].
Praktický dopad
Pro zmeškání odvolací lhůty nestačí mechanicky spoléhat na údaj z doručenky, existují-li konkrétní indicie, že zásilka nebyla v uvedený den reálně dostupná k vyzvednutí. Daňový subjekt by měl nesrovnalosti namítat již v odvolání a předložit obálku, sledování zásilky i další dostupné podklady. Pokud takové důkazy doloží až soudu, není jejich provedení automaticky vyloučeno; soud však bude zkoumat zejména jejich relevanci a to, zda nejde o účelovou procesní taktiku.
Zajímavost
Rozsudek přesně rozlišuje mezi pozdními důkazy k vlastní daňové povinnosti a důkazy k doručování úřední písemnosti. Přísný zákaz „dohánět“ důkazní břemeno až před soudem se bez dalšího nepřenáší na skutkové okolnosti, jejichž prokázání leží na správci daně.
Tvrzení soudu
Daňový subjekt nemá podle § 92 odst. 3 daňového řádu povinnost prokazovat okolnosti doručení úředních písemností; tyto skutečnosti prokazuje správce daně [17].
V daňové věci nelze soudní důkazní návrh odmítnout jen proto, že mohl být uplatněn již ve správním řízení, jde-li o zpochybnění doručení úřední písemnosti [17–18].
Opožděný důkaz může soud odmítnout pro procesní taktiku nebo obstrukci, jen pokud vedle možnosti dřívějšího uplatnění takový závěr konkrétně odůvodní [18].
Rozpor mezi doručenkou a údaji o průběhu doručování může vyžadovat doplnění dokazování k tomu, kdy byla zásilka skutečně uložena a dostupná adresátovi [19, 24].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.