1. Stručné shrnutí
Nejvyšší správní soud potvrdil, že plátci nelze uložit DPH jen proto, že ji uvedl na fiktivních fakturách, pokud jejich údajní příjemci byli koneční spotřebitelé bez práva na odpočet. § 108 odst. 4 písm. f) zákona o DPH je zajišťovacím, nikoli sankčním ustanovením. Podvodný úmysl vystavitele sám o sobě nenahrazuje konkrétní riziko ztráty daňových příjmů.
2. O co šlo
Žalobce vykazoval fiktivní nákupy a následné dodávky solárních panelů. Správce daně mu neuznal odpočty DPH na vstupu, ale současně mu za srpen a září 2021 stanovil DPH uvedenou na fiktivních fakturách podle § 108 odst. 4 písm. f) zákona o DPH. Tvrdil, že samotné vystavení dokladů v rámci podvodného schématu založilo riziko ztráty daňových příjmů. [1] [2] [24]
Jádrem sporu nebyla správnost odepření odpočtu, ale otázka, zda lze vedle něj doměřit daň uvedenou na dokladech, které nebyly určeny plátcům DPH. NSS zdůraznil, že účelem § 108 odst. 4 písm. f) zákona o DPH, jenž provádí čl. 203 směrnice o DPH, je zabránit ztrátě příjmů vzniklé tím, že příjemce dokladu uplatní odpočet. Riziko proto musí být posouzeno materiálně; nelze je bez dalšího dovozovat již z vystavení fiktivní faktury. [25] [26]
Údajnými příjemci byli koneční spotřebitelé, navíc fiktivní, kteří nemohli uplatnit odpočet. Riziko ztráty daňových příjmů tak neexistovalo; fiktivnost plnění ani podvodný charakter jednání na tom nic nemění. Za této situace nebylo možné § 108 odst. 4 písm. f) zákona o DPH použít. [28] [29] [31]
Otázka opravy výše daně podle § 43 zákona o DPH, včetně dobré víry či včasného odstranění rizika, byla až navazující. Jestliže daň neměla být vůbec stanovena pro absenci rizika, nebylo co opravovat. [26] [32]
5. Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Finanční správa nemůže použít daň uvedenou na dokladu jako dodatečný postih za pokus o podvod, pokud doklad nemohl vést k odpočtu u odběratele. Musí konkrétně prokázat riziko odpočtu na straně příjemce; nestačí poukaz na úmysl vystavitele, fiktivnost transakce nebo na jeho vlastní neoprávněně uplatněný odpočet. [34] [35]
Pro praxi je nutné oddělit odepření odpočtu na vstupu od povinnosti odvést daň z údaje na dokladu. Ta druhá nevzniká automaticky. Podvodné jednání může být řešeno jinými nástroji daňového práva či v trestním řízení, nikoli doměřením této „další“ DPH bez ohrožení příjmů. [33] [35]
7. Zajímavost / podnětná myšlenka
NSS výslovně navázal na rozsudek ve věci Maussen a korigoval starší přístup, podle něhož se u fiktivních plnění více akcentovala dobrá víra a odstranění rizika. Přednost má výklad Soudního dvora EU: čl. 203 směrnice o DPH není sankcí za podvod, ale ochranou před neoprávněným odpočtem. [35]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
