Stručné shrnutí
Nejvyšší správní soud potvrdil doměření daně hotelové společnosti, která uplatnila tvorbu rezerv na opravy jako daňově účinný náklad, ale s účty určenými pro tyto rezervy prováděla převody nesouvisející s rezervami.
Nepostačuje, že zůstatek na účtu neklesl pod výši rezervy ani že daňový subjekt tvrdí, že převáděl pouze připsané úroky. Samostatný účet musí být po dobu tvorby rezervy užíván výhradně pro prostředky rezerv a čerpání na stanovený účel. [31], [34]
O co šlo
Společnost v roce 2017 tvořila několik rezerv na opravy hmotného majetku. Pro ukládání souvisejících prostředků využívala dva běžné účty a termínovaný vklad. Daňové orgány zjistily, že z rezervních účtů probíhaly četné převody na jiné vlastní účty i na účty třetích osob, tedy platby pro provozní potřeby společnosti. Účty proto nesloužily pouze k pasivnímu ukládání prostředků rezerv. [22]–[25], [32]
Stěžovatelka namítala, že převáděla jen prostředky přesahující rezervy, zejména bankou připsané úroky. Ke dni podání daňového přiznání navíc měla na samostatných účtech prostředky odpovídající výši rezerv. Tvrdila také, že důsledek v podobě doměření daně je vzhledem k nízké hodnotě jednotlivých plateb nepřiměřený. [10]–[12]
NSS potvrdil, že § 7 odst. 4 zákona o rezervách stanoví dvě samostatné, kumulativní podmínky: uložení prostředků v plné výši rezervy ve stanovené lhůtě a jejich uložení na účtu určeném výhradně pro prostředky rezerv. Zachování dostatečného zůstatku proto nezhojí používání rezervního účtu k jiným účelům. [31], [33]–[34]
Na závěru nic nemění ani původ převáděných peněz. I kdyby šlo skutečně jen o připsané úroky, jejich odčerpání by odporovalo režimu výhradně určeného rezervního účtu. NSS navíc konstatoval, že ve spise byly doloženy převody významně převyšující úroky. [29], [34]
Soud výslovně nevyřešil, zda lze jedinou rezervu rozdělit mezi více samostatných účtů. Tato otázka nebyla pro výsledek věci rozhodná, protože doměření stálo na nepřípustném nakládání s penězi na těchto účtech. [35]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozhodnutí potvrzuje přísný, již ustálený režim daňové uznatelnosti rezerv na opravy. Rezervní účet nelze používat jako běžný účet pro řízení likvidity, a to ani tehdy, pokud podnik průběžně hlídá, aby na něm zůstala částka nejméně ve výši rezervy. [34]
Podnikatelé by měli pro každý rezervní účet nastavit technická a vnitřní pravidla bránící provozním platbám, převodům na jiné účty či odčerpávání úroků. Při kontrole je rozhodný skutečný způsob používání účtu, nikoli jen jeho konečný zůstatek.
Nesplnění podmínek vede k neuznání celé tvorby rezervy jako daňově účinného nákladu. Výše doměrku se odvíjí od celé uplatněné rezervy, nikoli od hodnoty neoprávněně převedené částky; penále pak na doměření navazuje automaticky. [36] Pro neuznání rezerv nebylo nutné dále posuzovat další podmínky jejich tvorby podle § 7 odst. 5 zákona o rezervách. [37]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Prakticky nejtvrdší aspekt věci spočívá v tom, že i relativně malé platby nesouvisející s rezervou mohou zpochybnit daňovou uznatelnost rezervy v celé její výši. NSS však nejde o nový právní obrat: navazuje na ustálenou judikaturu, podle níž jsou podmínka plné výše prostředků a výlučného určení účtu nezávislé a musí být splněny současně. [33]–[34]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
