Nejvyšší správní soud potvrdil, že ani nezákonné doručování exekučního příkazu automaticky neznamená „neoprávněnou exekuci“ a nezbavuje dlužníka povinnosti uhradit účelně vynaložené náklady exekuce.
Slovenská společnost Detrans napadla rozhodnutí, kterým jí správce daně předepsal k úhradě náklady vzniklé při daňové exekuci vrtulníku (hangárování, přelet, znalecký posudek, konzervace). Tvrdila, že exekuce byla vedena neoprávněně, protože jí nebyl řádně doručován exekuční příkaz, exekuce byla později zastavena a navíc nebyla vlastníkem vrtulníku.
Právní otázka
Lze považovat daňovou exekuci za „neoprávněně provedenou“ ve smyslu § 182 odst. 1 daňového řádu jen proto, že správce daně chyboval při doručování exekučního příkazu, případně proto, že byla exekuce později zastavena nebo že existoval spor o vlastnictví postižené věci?
Co soud řekl
Soud nejprve připustil, že správce daně skutečně pochybil při doručování písemností do zahraničí a nesprávně vycházel z fikce doručení (§ 45 a § 46 daňového řádu). Exekuční příkaz proto nebyl v počáteční fázi řízení řádně oznámen (§ [25]–[26]).
To však podle NSS neznamená, že celá exekuce byla neoprávněná. Exekuce byla zahájena na základě zákonné žádosti slovenského orgánu o mezinárodní pomoc a existoval platný exekuční titul (§ [27], [30]). Vadné doručování může zpochybnit některé následné úkony, ale automaticky nepřenáší všechny náklady exekuce na stát (§ [27]–[33]).
NSS rovněž odmítl argument, že společnost nebyla vlastníkem vrtulníku. U letadel zapsaných v českém leteckém rejstříku je rozhodující české právo a převod vlastnictví je účinný až zápisem do rejstříku. Správce daně proto mohl vycházet z údajů evidovaných v registru (§ [37]–[38]).
Ani námitka nepřiměřených nákladů neuspěla. Správce daně doložil, že porovnával více nabídek na uskladnění vrtulníku a zvolený postup byl hospodárný (§ [40]–[41]).
Nejdůležitější závěr spočívá v rozlišení mezi nezákonným dílčím úkonem v exekuci a neoprávněnou exekucí jako celkem. NSS výslovně odmítl představu, že každé procesní pochybení správce daně automaticky znamená, že dlužník nemusí hradit náklady exekuce.
Jde o poměrně praktický a dosud ne zcela samozřejmý výklad § 182 daňového řádu.
Pro daňové subjekty je rozhodnutí varováním, že úspěšné prokázání procesní vady ještě nemusí vést ke zrušení nákladů exekuce.
Pro správce daně je rozsudek potvrzením, že při posuzování nákladů je třeba zkoumat konkrétní souvislost mezi vadou řízení a vznikem jednotlivých nákladů. Nestačí pouze existence procesního pochybení.
Významný je také závěr o důvěře ve veřejné registry – správce daně může při exekuci vycházet z údajů v leteckém rejstříku, i když mezi soukromými subjekty probíhá spor o skutečné vlastnictví.
Rozsudek poměrně ostře odděluje dvě otázky, které bývají v praxi směšovány:
- byla exekuce vedena zákonně?
- kdo ponese náklady vzniklé při jejím provádění?
NSS naznačuje, že odpověď nemusí být vždy stejná. I když některé exekuční úkony trpí vadou, náklady na zajištění a uchování majetku mohou být nadále přeneseny na dlužníka, pokud vznikly účelně a nezávisle na této vadě.
Chyba při doručování ještě neruší povinnost zaplatit náklady exekuce
NSS: Vadné doručování neznamená automaticky neoprávněnou daňovou exekuci
NSS potvrdil, že procesní vady při doručování exekučního příkazu samy o sobě nezbavují dlužníka povinnosti hradit náklady daňové exekuce.