Nejvyšší správní soud potvrdil, že zdravotní pojišťovna mohla odmítnout úhradu operace v Německu, protože nebyly splněny podmínky pro povolení přeshraniční léčby podle unijní úpravy – rozhodující byla medicínská srovnatelnost a bezpečnost, nikoliv náboženské či osobní preference pacienta.
Nezletilý pacient (Světci Jehovovi) žádal VZP o souhlas s úhradou kardiologické operace v Německu. V ČR bylo vyžadováno podepsání souhlasu s případnou krevní transfuzí, což rodina odmítala z náboženských důvodů. Německá klinika tento souhlas nevyžadovala, ale operace byla spojena s jinými riziky (zejména povinnou přípravou erytropoetinem).
Právní otázka
Zda byly splněny podmínky pro vydání předchozího povolení k plánované léčbě v jiném členském státě podle čl. 20 odst. 2 nařízení č. 883/2004, zejména:
- srovnatelnost léčby (hrazenost z veřejného zdravotního pojištění),
- dostupnost léčby v přiměřené době v ČR,
- a zda lze zohlednit náboženské přesvědčení pacienta.
Co soud řekl
- K náboženskému argumentu: Soud uzavřel, že nebyl řádně a včas uplatněn v žalobě, a proto k němu nelze přihlížet (§ 71 odst. 2 s. ř. s.) – bod [32]–[37].
- K medicínské srovnatelnosti: Operace v ČR a Německu byly posouzeny jako srovnatelné, protože obě musely respektovat medicínské standardy (lege artis) a nelze předem vyloučit transfuzi – bod [46]–[50].
- Klíčový závěr: Léčba v Německu byla z hlediska pojišťovny „nižší nebo nesrovnatelné úrovně“, protože byla spojena s rizikovým erytropoetinem a nešlo ji považovat za medicínsky odůvodněně lepší variantu – bod [48].
- K právu EU: Čl. 20 odst. 2 nařízení 883/2004 vyžaduje čistě medicínská kritéria, nikoli subjektivní preference pacienta – bod [49].
Rozhodnutí potvrzuje restriktivní výklad přeshraniční péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Klíčové je, že:
- „lepší subjektivní varianta léčby“ (např. bez transfuzního rizika) ≠ „medicínsky srovnatelná nebo nezbytná péče“,
- náboženské či etické preference pacienta samy o sobě neotevírají nárok na úhradu léčby v zahraničí,
- soud důsledně oddělil právo na volbu léčby od práva na její financování z veřejného systému.
- Pro pacienty: Nelze automaticky očekávat úhradu zahraniční léčby jen proto, že lépe odpovídá osobním či náboženským preferencím.
- Pro zdravotní pojišťovny: Potvrzení silné opory pro odmítnutí žádostí, pokud existuje medicínsky srovnatelná péče v ČR.
- Pro lékaře: Důraz na dokumentaci lege artis postupu a nemožnost „vyloučit“ standardní medicínská rizika jen na základě požadavku pacienta.
- Pro praxi přeshraniční péče: Rozhodující je objektivní medicínská srovnatelnost, nikoliv subjektivní komfort nebo etické nastavení pacienta.
Soud implicitně říká, že právo EU na přeshraniční péči není nástrojem k „výběru eticky příjemnější varianty léčby“, ale jen k překlenutí objektivní nedostupnosti péče. Tím se dostává do napětí s případy, kde je medicínsky standardní postup v konfliktu s vírou pacienta – soud to však řeší procesně (prekluze žalobních bodů), nikoli materiálně.
Transfuze a přeshraniční léčba: NSS odmítl úhradu operace v Německu
NSS: Pojišťovna nemusí hradit operaci v Německu kvůli odmítnutí transfuze
NSS potvrdil odmítnutí úhrady operace v Německu. Rozhodující byla medicínská srovnatelnost, ne náboženské důvody pacienta.