Stručné shrnutí
Společnost BPMC HOLDING ručila za DPH, kterou její dodavatel Toro neodvedl z plnění uskutečněných v roce 2019. Soud potvrdil, že úmysl dodavatele daň nezaplatit i vědomost odběratele lze prokázat souhrnem nepřímých indicií, včetně okolností nastalých po uskutečnění plnění, pokud vypovídají o stavu již v rozhodné době. Žalobce neuspěl ani s tvrzením, že převod devíti vozidel při vypořádání zástavy nebyl zdanitelným plněním.
O co šlo
Správce daně vyzval žalobce jako ručitele k úhradě DPH za červenec, září, říjen a listopad 2019. Dodavatel Toro daň nepřiznanou povinnost neuhradil; správní orgány dovodily jeho úmysl daň nezaplatit z finanční situace, platebního chování a z vysoce nadstandardního personálního propojení obou společností. Žalobce namítal, že Toro nemělo úmysl již při uskutečnění plnění: jeho potíže měly způsobit daňová exekuce, nevyplacené pojistné plnění a zamítnutí posečkání.
Krajský soud byl vázán předchozím kasačním rozsudkem NSS. Ten potvrdil, že správce daně shromáždil dostatek konkrétních zjištění o finanční situaci a jednání dodavatele i o propojení stran; z indicií bylo možné dovodit úmysl nezaplatit daň již v okamžiku uskutečnění plnění a vědomostní test odběratele [odst. 29–30 kasačního rozsudku]. Pozdější skutečnosti nelze ručiteli přičítat samostatně, mohou však sloužit jako nepřímé důkazy, pokud potvrzují skutkový stav existující v rozhodné době [odst. 32–33 a 40 kasačního rozsudku].
Navržené nové důkazy, zejména výslech jednatele, podklady k zápůjčce, trestní rozhodnutí a spor s pojišťovnou, soud neprovedl. Část z nich mohl žalobce předložit již v daňovém řízení; pozdější trestní a civilní rozhodnutí navíc neměla potenciál zvrátit závěr o úmyslu relevantním v době plnění. Daňové a trestní řízení jsou samostatná [odst. 34–38].
U převodu devíti vozidel žalobce tvrdil, že šlo jen o realizaci zástavního práva bez zdanitelného příjmu dodavatele. Soud vyšel z dohody o započtení, daňového dokladu a z toho, že žalobce plnění sám uvedl v kontrolním hlášení i přiznání a uplatnil z něj odpočet. Námitku proto označil za nedůvodnou [odst. 40–42].
Praktický dopad
Odběratel v personálně či ekonomicky úzce propojené skupině nemůže při prověřování dodavatele spoléhat jen na to, že jeho aktuální potíže mají pozdější nebo vnější příčinu. Pro ručení je podstatné, zda souhrn okolností ukazuje na úmyslné neplacení DPH již při obchodu. Argumentaci a důkazy k finanční situaci dodavatele je nutné předložit včas v daňovém řízení, nejpozději v odvolání; soudní řízení obvykle neslouží k dohánění procesní pasivity.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí prakticky ukazuje hranici práce s důkazy ex post: nejsou samy o sobě rozhodným důvodem ručení, ale mohou zpětně potvrdit úmysl, který existoval již v okamžiku plnění.
Tvrzení soudu
Úmysl dodavatele nezaplatit DPH lze prokázat souhrnem nepřímých indicií; není nutný přímý důkaz jeho vnitřního rozhodnutí [odst. 24 a 28].
Okolnosti nastalé po plnění lze použít jen tehdy, vypovídají-li o skutkovém stavu v době plnění [odst. 26 a 28].
Správce daně nese důkazní břemeno k tomu, že odběratel věděl nebo měl a mohl vědět o úmyslném nezaplacení daně [odst. 23 a 25].
Nové důkazy před soudem nelze využít k nápravě důkazní pasivity, pokud je účastník mohl navrhnout už v odvolacím řízení [odst. 34–36].
Zproštění v trestním řízení samo o sobě nevyvrací splnění podmínek daňového ručení [odst. 37].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
