Krajský soud potvrdil existenci podvodu na DPH i vědomost žalobce, přesto doměření zrušil, protože finanční správa nevysvětlila, proč u personálně propojené firmy ve stejném obchodním řetězci uznala odpočet DPH a u žalobce nikoliv.
Správce daně doměřil společnosti DPH s tím, že byla součástí podvodného řetězce při obchodování s betonářskou ocelí. Finanční správa tvrdila, že žalobce věděl nebo měl vědět o podvodu. Soud většinu těchto závěrů aproboval – zejména poukázal na virtuální sídla, nekontaktní dodavatele, platby na nezveřejněné účty, absenci smluv a minimální kontrolu obchodních partnerů.
Klíčový problém ale vznikl jinde: u odběratele žalobce, společnosti KANERSTAV, vedla tatáž finanční správa paralelně kontrolu stejného obchodního řetězce a nárok na odpočet DPH jí uznala.
Právní otázka
Může správce daně u skutkově propojených případů dospět k opačným závěrům, aniž vysvětlí důvod rozdílného postupu (§ 8 odst. 2 daňového řádu, princip legitimního očekávání a zákaz libovůle)?
Co soud řekl
Soud potvrdil, že podvod na DPH byl prokázán a že žalobce minimálně jednal nedbale (§ „věděl nebo mohl vědět“). Podrobně přisvědčil správci daně ohledně nestandardních okolností obchodování a existence daňové ztráty v řetězci.
Zásadní obrat ale přišel při posouzení rozdílného postupu vůči KANERSTAV. Soud zdůraznil, že správce daně měl povinnost vysvětlit, proč ve stejném řetězci a za stejných období uznal odpočet jedné společnosti a druhé nikoliv. To neučinil ani správce daně, ani odvolací orgán.
Soud proto dovodil porušení § 8 odst. 2 daňového řádu a principů dobré správy. Rozhodnutí označil za nezákonné právě kvůli nevypořádání rozdílného přístupu, nikoliv kvůli neexistenci podvodu.
Rozsudek je zajímavý tím, že soud současně:
- potvrzuje existenci podvodu a vědomost daňového subjektu,
- ale přesto ruší doměření kvůli procesní nekonzistenci finanční správy.
To je poměrně neobvyklé. Soud zde výrazně akcentuje zákaz libovůle a požadavek konzistentního rozhodování uvnitř finanční správy.
Pro daňové poradce a firmy je podstatné, že:
- lze argumentovat rozdílným postupem správce daně v paralelních řízeních,
- správce daně musí vysvětlit odlišné zacházení u obdobných případů,
- nestačí odkázat na „samostatnost daňových řízení“.
Rozsudek zároveň potvrzuje velmi přísný standard obezřetnosti v DPH řetězcích – absence základního prověřování partnerů zůstává silnou indicií vědomé účasti na podvodu.
Nejzajímavější je paradox výsledku: soud v podstatě říká, že finanční správa měla věcně pravdu ohledně podvodu, ale procesně postupovala nepřijatelně nekonzistentně.
Rozsudek tak posouvá důraz z klasického „věděl či nevěděl“ na kvalitu a předvídatelnost rozhodování správce daně.
Stejný řetězec, jiný výsledek? Soud zrušil doměření DPH
Krajský soud: Finanční správa musí vysvětlit rozdílné posouzení stejného DPH řetězce
Soud zrušil doměření DPH, protože finanční správa nevysvětlila rozdílný přístup k propojeným firmám ve stejném řetězci.
