Stručné shrnutí
Společnost žádala o prominutí úroků z prodlení, které jí vznikly po doměření DPH v souvislosti s účastí na podvodu na DPH. Nejvyšší správní soud potvrdil, že zvlášť závažné „zdrojové jednání“, z něhož daňová povinnost a úrok vzešly, může samo o sobě odůvodnit zamítnutí žádosti. Správce daně pak nemusí samostatně hodnotit ospravedlnitelnost prodlení ani další okolnosti uváděné žadatelem. [28 až 31, 46]
O co šlo
Správce daně společnosti doměřil DPH ve výši přes 4 mil. Kč a penále, protože ji považoval za účastníka organizovaného podvodného obchodního modelu. Na osobní daňový účet následně předepsal úroky z prodlení v souhrnu přes 1,17 mil. Kč. Společnost po úhradě daně požádala podle § 259b daňového řádu o prominutí těchto úroků. Tvrdila zejména, že nemohla vědět o podvodu dodavatele, a poukazovala na ospravedlnitelný důvod prodlení, součinnost a bezproblémovou daňovou minulost. [1 až 4, 9 až 11]
Finanční úřad uznal splnění formálních podmínek pro podání žádosti. V rámci správního uvážení však vyhodnotil zdrojové jednání jako vědomé zapojení do předem nastaveného podvodného modelu; jeho povaha a intenzita podle něj prominutí vylučovaly. Proto již neposuzoval, zda byl důvod prodlení ospravedlnitelný. [4]
NSS tento postup aproboval. Závadnost zdrojového jednání může být jediným důvodem, pro který správce daně dobrodiní prominutí neposkytne; v takové situaci jsou další zákonná kritéria a argumenty k ospravedlnitelnosti prodlení bez významu. Tento závěr, původně formulovaný k prominutí penále, se uplatní i u úroků z prodlení jako příslušenství daně. [29 až 31, 43 až 46]
Soud současně zdůraznil, že pro zamítnutí žádosti není rozhodující, zda se subjekt podvodu účastnil úmyslně, nebo o něm jen věděl či vědět měl a mohl. Rozhodná byla zaviněná účast na podvodu a konkrétní okolnosti případu: milionový rozsah a nestandardní, účelově nadhodnocená reklamní plnění. Nešlo tedy o paušální pravidlo, podle něhož by byl každý účastník podvodu automaticky vyloučen z prominutí. [37 až 39, 47 až 49]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Žádost o prominutí úroku z prodlení není druhým řízením, v němž lze úspěšně jen opakovat obranu proti doměření daně. Je-li zdrojové jednání mimořádně závadné, může správce daně žádost zamítnout již z tohoto důvodu, aniž provede úplné vážení dalších okolností.
Daňový subjekt má proto v žádosti přesvědčivě vysvětlit nejen důvody prodlení, ale zejména proč konkrétní jednání vedoucí k doměření daně nedosahuje intenzity vylučující prominutí. Správce daně naopak musí vycházet z individuálních okolností zdrojového jednání; samotná stručnost odůvodnění však není vadou, jestliže navazuje na podrobně zjištěný skutkový základ doměřovacího řízení. [48 až 49]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozsudek potvrzuje ustálený přístup k promíjení příslušenství daně: vedle formálních podmínek je podstatné, zda by prominutí nebylo vzhledem k povaze jednání, z něhož daň vznikla, nepřiměřené až absurdní. Nověji a výslovně tento princip spojuje také s úroky z prodlení. [43 až 46]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
