NSS potvrdil doměření daně společnosti, která financovala emisi korunových dluhopisů zápočtem propojených pohledávek, aniž by reálně získala nové peníze – hlavním cílem transakce podle soudu byla daňová výhoda.
Společnost emitovala v roce 2012 korunové dluhopisy v objemu 100 milionů Kč. Dluhopisy upsali později její budoucí společníci Miloslav a Radek Marešovi. Emisní kurz ale nesplatili penězi – došlo k zápočtu vzájemných pohledávek uvnitř personálně propojené skupiny.
Správce daně dospěl k závěru, že transakce neměla skutečný ekonomický smysl. Firma emisí nezískala nové externí financování, přesto si uplatňovala daňově účinné úrokové náklady z dluhopisů. Výsledkem bylo doměření daně přes 11 milionů Kč.
Právní otázka
Kdy představuje emise korunových dluhopisů legitimní financování a kdy už jde o zneužití práva směřující primárně k daňové výhodě?
Co soud řekl
NSS navázal na svou předchozí judikaturu ke korunovým dluhopisům a zopakoval dvoustupňový test zneužití práva: musí být naplněn objektivní i subjektivní prvek ([14]).
Za klíčové soud považoval, že:
- společnost emisí nezískala nové externí prostředky ([17], [18]),
- dluhopisy byly splaceny zápočtem pohledávek uvnitř propojených osob ([18]),
- většina těchto pohledávek následně zanikla při fúzích nebo byla dále převedena ([18]),
- transakce byly mimořádně komplikované, časově těsné a ekonomicky obtížně obhajitelné ([22]).
NSS zdůraznil, že samotná optimalizace daní není nezákonná. Nelegitimní je ale situace, kdy hlavním nebo převažujícím účelem transakce je získání daňové výhody bez reálného ekonomického obsahu ([13]).
Podle soudu zde dluhopisové financování nesloužilo k získání kapitálu pro podnikání, což je základní ekonomický smysl dluhopisů ([17]). Firma si naopak vytvořila dlouhodobé úrokové náklady bez odpovídajícího přítoku financí ([18]).
NSS současně odmítl argument, že správce daně založil závěr jen na personálním propojení osob. Propojenost byla pouze jednou z indicií; zásadní byla absence ekonomického smyslu celé konstrukce ([22]).
Rozsudek potvrzuje stále tvrdší linii NSS vůči korunovým dluhopisům a skupinovým financovacím strukturám bez skutečného ekonomického obsahu.
Soud už fakticky nevnímá korunové dluhopisy jako „technickou daňovou optimalizaci“, ale zkoumá:
- zda skutečně přitekly nové peníze,
- zda transakce dávala ekonomický smysl,
- a zda by obdobně jednaly nezávislé osoby.
Rozhodnutí zároveň dobře ukazuje, že zneužití práva lze dovodit i bez simulace nebo formální nezákonnosti.
Pro holdingy a daňové poradce je podstatné zejména toto:
- pouhá formální existence pohledávek nestačí,
- započtení „vnitroskupinových“ pohledávek místo reálného financování je vysoce rizikové,
- ekonomický účel transakce musí být prokazatelný a věrohodný,
- komplikované řetězce převodů a účelové časování transakcí budou správci daně i soudy vnímat jako indicii zneužití práva.
Rozsudek také potvrzuje, že NSS bude velmi přísně posuzovat opožděně uplatněné žalobní námitky ([24]–[26]).
NSS výslovně uvedl, že i když transakce sleduje určité obchodní cíle, může jít stále o zneužití práva, pokud je daňová výhoda hlavním nebo převažujícím účelem ([13]). To je důležitý posun oproti starším obhajobám typu „nějaký ekonomický důvod tam přece byl“.
NSS: Korunové dluhopisy bez reálného financování jsou zneužitím práva
NSS potvrdil doměření daně za korunové dluhopisy bez ekonomického smyslu
NSS potvrdil, že korunové dluhopisy splacené zápočtem propojených pohledávek mohou představovat zneužití práva a daňovou optimalizaci.
