NSS potvrdil, že i při jen „slabších“ indiciích budoucího doměření daně může zajišťovací příkaz obstát, pokud jsou velmi silné indicie, že daň později nebude dobytná (§ 167 DŘ), a to včetně okamžité vykonatelnosti.
Správce daně vydal čtyři zajišťovací příkazy na dosud nestanovenou DPH přes 8,3 mil. Kč kvůli podezření na zapojení žalobkyně do karuselového řetězce jako „profit taker“, zatímco estonský odběratel měl být „missing trader“ ([4], [39]). Spor se netýkal meritorně samotného podvodu, ale toho, zda byly splněny podmínky pro mimořádný preventivní zásah v podobě zajišťovacího příkazu.
Právní otázka
Lze vydat a okamžitě vykonat zajišťovací příkaz, když důvody pro budoucí doměření daně jsou spíše slabší, ale indicie budoucí nedobytnosti jsou silné? A mohou stejné okolnosti odůvodnit i „nebezpečí z prodlení“ podle § 103 zákona o DPH?
Co soud řekl
NSS odpověděl ano.
Klíčový závěr je v aplikaci známé „kompenzační“ doktríny: nižší pravděpodobnost budoucího stanovení daně lze vyvážit silnější obavou o její budoucí vymahatelnost ([34], [42], [54]). To je hlavní ratio decidendi.
Soud akceptoval jako dostatečné indicie podvodu kombinaci narušení daňové neutrality a nestandardních znaků řetězce, aniž by v této fázi musel být podvod plně prokázán ([37]–[41]).
Za podstatné pro nedobytnost považoval zejména:
- převahu vysoce likvidních aktiv,
- okamžité převádění peněz třetím osobám,
- absenci tuzemských bankovních účtů,
- vysoké zadlužení a slabé majetkové zázemí ([48]–[54]).
Významné je, že NSS výslovně řekl, že důvody pro obavu z nedobytnosti byly „na samé hranici“ akceptovatelnosti ([54]) — tedy potvrzení legality, ale velmi těsné.
Dále potvrdil, že stejné skutkové okolnosti mohou založit i nebezpečí z prodlení pro okamžitou vykonatelnost ([57]).
Rozhodnutí je důležité hlavně tím, že poměrně otevřeně legitimizuje použití zajišťovacích příkazů i v hraničních případech. Současně ale nastavuje limit — NSS výslovně naznačuje, že případ se pohyboval u hranice únosnosti ([54]).
To je pro praxi cennější než „tvrdé“ potvrzení správce daně bez výhrad.
Pro daňové subjekty je to varování, že samotný „asset-light“ model, vysoká obrátkovost a zahraniční bankovní účty mohou být ve spojení s dalšími indiciemi použity proti nim.
Pro správu daní rozsudek potvrzuje široké využití kombinovaného testu § 167 DŘ.
Pro poradce je důležitý signál: obrana proti zajišťováku nemůže stát na rozbíjení jednotlivých indicií izolovaně; je nutné napadat logiku jejich souhrnu.
Nejzajímavější je upřímnost soudu: připouští, že důvody „ještě obstojí“ a jsou „na hraně“ ([54]). To není běžná formulační opatrnost, ale skoro varování správním orgánům, aby hranici dál neposouvaly.
Zároveň je tu implicitně patrný posun: absence českého bankovního účtu se dál upevňuje jako relevantní rizikový faktor.
Nejde o převratný judikát, ale o prakticky významné potvrzení trendu v judikatuře k zajišťovacím příkazům — zejména kvůli formulaci o „hraniční“ dostatečnosti důvodů.
Když slabé podezření stačí: NSS podržel zajišťovací příkaz
NSS: Slabší podezření podvodu může stačit pro zajišťovací příkaz
NSS potvrdil, že i slabší indicie daňového podvodu mohou stačit pro zajišťovací příkaz, pokud hrozí silná nedobytnost daně.
