Stručné shrnutí: Spor se již netýkal samotné zdanitelnosti příjmů z dobrovolné prostituce; tu NSS závazně vyřešil v předchozím zrušujícím rozsudku. Posuzoval zejména, zda poplatnici vzniklo legitimní očekávání, že tyto příjmy zdaněny nebudou, z politických prohlášení a z údajné dosavadní nečinnosti daňové správy. NSS takové očekávání odmítl: politická vyjádření nejsou správní praxí a absence doložených předchozích případů zdanění ji sama o sobě nevytváří.
O co šlo
Správce daně zjistil opakované směny vyšších částek eur a vklady peněz na účty žalobkyně, která za roky 2012 až 2014 nepodávala daňová přiznání. Žalobkyně následně tvrdila, že nebyla českou daňovou rezidentkou a že příjmy z prostituce nejsou zdanitelné. Správce daně jí doměřil daň; po procesním vývoji zůstalo předmětem věci zdanění za roky 2013 a 2014, stanovené podle pomůcek. [1–7]
V předchozím rozsudku v téže věci NSS již vyslovil, že příjmy z dobrovolné prostituce zdanění podléhají a že tomu nebrání Newyorská úmluva ani trestní postih kuplířství. Krajský soud byl tímto názorem vázán. Kasační námitky, které se znovu domáhaly přezkumu této otázky, proto byly nepřípustné; NSS je v konkrétní věci vázán svým dřívějším právním názorem, i kdyby byl pokládán za judikatorní exces. [17–20]
Jádrem přípustné argumentace bylo legitimní očekávání. Žalobkyně je dovozovala z dlouhodobých vyjádření politiků k regulaci prostituce a z toho, že správce daně neoznačil jiný případ zdanění obdobných příjmů. NSS potvrdil, že správní praxe musí být ustáleným, jednotným a dlouhodobým postupem či nečinností orgánů veřejné správy, který opakovaně potvrzuje určitý výklad práva. Politici takovou praxi netvoří a jejich výroky nemohou samy založit očekávání adresáta veřejné správy. [28–29]
Existenci správní praxe musí ten, kdo se jí dovolává, prokázat. Neidentifikování jiného obdobného případu není důkazem, že daňová správa vědomě a z právního názoru tyto příjmy nezdaňovala. Ani nečinnost není správní praxí automaticky; význam může mít jen vědomá a zamýšlená pasivita, jež potvrzuje určitý výklad právního předpisu. [30–33]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad
Rozhodnutí prakticky vymezuje hranice obrany legitimním očekáváním v daňovém řízení. Daňový subjekt nemůže stavět tuto obranu na mediálních nebo parlamentních výrocích politiků, ani na pouhé domněnce, že správce daně obdobné případy dříve neřešil. Má-li být argument úspěšný, je třeba doložit konkrétní, opakovaný a jednotný postup příslušných správních orgánů, případně jejich prokazatelně vědomou nečinnost založenou na určitém právním výkladu.
Rozsudek také připomíná procesní limit opakované kasační stížnosti: po vrácení věci nelze úspěšně otevírat právní otázku, kterou NSS v téže věci již závazně rozhodl, pokud krajský soud tento názor respektoval. [18–20]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Nejzajímavější není vlastní závěr o zdanění příjmů z prostituce, který byl vyřešen již dříve, ale odmítnutí teze, že „dosud neřešená“ otázka automaticky znamená správní praxi ve prospěch poplatníka.
Přijetí takového názoru by podle NSS absurdně bránilo správním orgánům poprvé řešit jakoukoli novou právní či skutkovou situaci. [30, 33]
Tvrzení soudu
Správní praxi zakládající legitimní očekávání tvoří jen ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost nebo nečinnost správních orgánů, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití práva. [28]
Vyjádření politických představitelů nejsou správní praxí; nejde o postup správních orgánů a politická prohlášení mohou vyjadřovat jen subjektivní představu o tom, jaké právo je nebo má být. [28–29]
Existence ustálené správní praxe je skutkovou otázkou, kterou musí účastník před správním soudem prokazovat relevantními důkazy. [30]
Pouhé mlčení veřejné správy ani skutečnost, že správní orgán údajně řeší problém poprvé, samy o sobě legitimní očekávání nezakládají. [30–33]
Zásada in dubio pro libertate se uplatní jen při skutečných, zásadních a srovnatelně přesvědčivých výkladových alternativách; nevyžaduje přijetí každého představitelného výkladu výhodnějšího pro daňový subjekt. [40]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
