Žalobkyni byla doměřena daň z příjmů právnických osob z důvodu údajného nedodržení principu tržního odstupu při transakcích se spojenými osobami. Krajský soud její žalobu zamítl bez nařízení jednání, přestože žalobkyně v průběhu řízení výslovně požádala o jeho konání. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval samotným daňovým sporem, ale posoudil, zda byl procesní postup krajského soudu zákonný.
Účastník správního soudního řízení může požadovat nařízení jednání i po uplynutí lhůty uvedené v § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Pokud tak učiní ještě před vydáním rozsudku, soud zpravidla nemůže rozhodnout bez jednání. Nerespektování tohoto požadavku představuje závažnou procesní vadu, která může vést ke zrušení rozsudku.
Právní otázka
Může krajský soud rozhodnout bez jednání, pokud účastník řízení před vydáním rozsudku výslovně požádal o jeho nařízení, a to i po uplynutí lhůty podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního?
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že právo účastníka požadovat veřejné projednání věci nezaniká uplynutím dvoutýdenní lhůty podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Pokud účastník až do vydání rozhodnutí vyjádří nesouhlas s projednáním věci bez jednání nebo požádá o jeho nařízení, musí soud jeho požadavek respektovat a jednání nařídit, nejsou-li splněny zákonné výjimky. Protože krajský soud žádost žalobkyně přehlédl a rozhodl bez jednání, zatížil řízení podstatnou vadou. Jeho rozsudek byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání.
