Stručné shrnutí
Slovenská agentura práce s českým odštěpným závodem byla plátcem české daně z příjmů ze závislé činnosti. U výjimky pro agenturu z EU s českou organizační složkou není třeba zkoumat stálou provozovnu ani limit 183 dnů. Zaměstnanci dlouhodobě přidělení k českým uživatelům současně nebyli na pracovní cestě jen proto, že pracovní smlouvy uváděly slovenské sídlo agentury.
O co šlo
Žalobkyně, slovenská agentura práce, přidělovala pracovníky českým uživatelům prostřednictvím českého odštěpného závodu s povolením ke zprostředkování zaměstnání. Správce daně jí doměřil daň ze závislé činnosti za roky 2017 až 2019 a penále. Neuznal rovněž stravné vyplácené pracovníkům jako cestovní náhradu.
Agentura tvrdila, že česká pobočka vykonávala jen pomocné a registrační úkony, takže nevznikla stálá provozovna; bez ní, případně bez překročení 183 dnů, prý nemohla být českým plátcem daně. Dále poukazovala na zdanění příjmů na Slovensku a na sjednané místo výkonu práce v jejím slovenském sídle.
Soud vyložil § 38c odst. 2 ZDP tak, že test stálé provozovny a časový test jsou obecnými podmínkami pro nerezidenty, avšak neplatí pro výslovnou výjimku: agenturu z EU nebo EHP, která má v ČR organizační složku oprávněnou ke zprostředkování zaměstnání. Takový subjekt je plátcem daně přímo ze zákona. Nesporné založení českého odštěpného závodu a jeho agenturní oprávnění proto postačovaly; jeho údajně pomocný či „virtuální“ charakter výsledek nemohl změnit. [17, 20–22]
Česká republika byla oprávněna zdanit příjmy pracovníků, kteří zde práci fakticky vykonávali. Žalobkyně neuvedla ustanovení smlouvy se Slovenskem, jež by ji od této povinnosti osvobozovalo; samotné zdanění na Slovensku není pro českou plátcovskou povinnost určující. [24–25]
Pro cestovní náhrady soud přihlédl ke specifikům agenturního zaměstnávání. Po přidělení pracovníků bylo rozhodné místo u uživatele práce, který jim dával pokyny a zajišťoval pracovní podmínky, nikoli původně uvedené slovenské sídlo formálního zaměstnavatele. Dlouhodobé přidělení proto nepředstavovalo pracovní cestu a stravné nebylo účelně vynaloženou cestovní náhradou. [26–27]
Praktický dopad
Zahraniční agentura z EU nemůže české plátcovské povinnosti předejít tvrzením, že její český odštěpný závod je administrativní nebo bez právní osobnosti. Má-li tato složka povolení ke zprostředkování zaměstnání, je nutné včas nastavit české odvody daně ze závislé činnosti. U cestovních náhrad je třeba dokumentovat skutečné dočasné cesty mimo místo výkonu práce u uživatele; formální uvedení zahraničního sídla agentury v pracovní smlouvě samo nárok na stravné nevytvoří.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí prakticky odděluje obecný režim nerezidentů od zvláštního režimu evropských agentur práce s českou organizační složkou. Jde o poměrně přímočarý výklad výslovné zákonné výjimky, nikoli o nový judikatorní obrat.
Tvrzení soudu
- Výjimka v § 38c odst. 2 ZDP zakládá plátcovství zahraniční agentury z EU/EHP s českou agenturní organizační složkou bez testu stálé provozovny a 183 dnů. [20]
- Pomocný nebo virtuální charakter odštěpného závodu nezpochybní plátcovství, jsou-li splněny zákonné znaky zvláštního režimu. [21]
- Právo ČR zdanit odměnu plyne z faktického výkonu práce pracovníka na jejím území; zahraniční zdanění samo o sobě českou povinnost nevylučuje. [24–25]
- U přiděleného zaměstnance je pro cestovní náhrady rozhodná lokalita uživatele práce, který práci řídí, nikoli jen původní ujednání s agenturou. [26]
- Dlouhodobé přidělení k uživateli není pracovní cestou; bez pracovní cesty nelze prokázat účelnost vyplaceného stravného jako cestovní náhrady. [27]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
