Krajský soud potvrdil, že nárok na úrok z nezákonného zajišťovacího příkazu podléhá šestileté prekluzi a samotné žádosti vůči správci daně běh lhůty nestaví.
Celní správa v roce 2016 vydala vůči žalobkyni zajišťovací příkazy na stovky milionů korun ve věci spotřební daně z minerálních olejů. Ty byly později správními soudy pravomocně zrušeny jako nezákonné.
Žalobkyně následně požadovala úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 daňového řádu. Spor se vedl hlavně o to, z jakých částek a za jaké období má být úrok počítán. Celní úřad přiznal jen malou část požadovaného úroku.
Soud ale nakonec spor rozhodl jinak: dospěl k závěru, že samotný nárok už zanikl prekluzí.
Právní otázka
Běží i u nároku na úrok z nezákonného rozhodnutí šestiletá lhůta pro placení daně? A může ji přerušit nebo stavět pouhá žádost adresovaná správci daně?
Co soud řekl
Soud vyšel z toho, že nezákonnost zajišťovacích příkazů byla pravomocně potvrzena rozsudkem z 25. 5. 2018. Od tohoto okamžiku měl správce daně do 15 dnů úrok předepsat a vyplatit (§ 254 odst. 3 daňového řádu). To neučinil.
Podle soudu začala nejpozději 12. 6. 2018 běžet šestiletá lhůta, během níž se žalobkyně mohla svého nároku domáhat. Opřel se přitom o judikaturu NSS k § 160 daňového řádu a osudu příslušenství daně (citován rozsudek NSS 2 Afs 234/2014).
Klíčový závěr soudu:
- neformální žádosti ani urgence vůči správci daně nemají vliv na běh prekluze,
- běh lhůty může stavět až procesní úkon před soudem (§ 41 s. ř. s.),
- žaloba podaná až v září 2024 přišla pozdě.
Soud proto napadené rozhodnutí zrušil, ale věc už správnímu orgánu nevrátil, protože nárok byl podle něj definitivně prekludován.
Rozhodnutí je prakticky významné hlavně tím, že velmi tvrdě potvrzuje požadavek procesní aktivity daňového subjektu. Ani situace, kdy správce daně nesplní svou zákonnou povinnost vyplatit úrok automaticky, sama o sobě nechrání daňový subjekt před prekluzí.
Soud navíc poměrně jasně říká, že pouhá komunikace se správcem daně nestačí. Pokud správce nekoná, je nutné včas použít soudní prostředky ochrany.
Pro daňové poradce i podnikatele je rozsudek varováním:
- u úroků podle § 254 DŘ nelze spoléhat na automatický postup správce daně,
- neformální žádosti nebo korespondence lhůtu nezachrání,
- pokud správce úrok nepředepíše nebo jej stanoví špatně, je nutné rychle řešit nečinnost či podat žalobu.
Rozsudek je zajímavý i tím, že soud vůbec neřešil věcný spor o rozsah úročení. Procesní prekluze „přebila“ celou hmotněprávní debatu.
Určitý paradox rozhodnutí spočívá v tom, že správce daně sám porušil zákonnou povinnost úrok automaticky předepsat, přesto se nakonec mohl úspěšně bránit prekluzí. Rozhodnutí tak silně akcentuje zásadu bdělosti daňového subjektu.
O úrok po nezákonném zajišťováku je třeba bojovat včas
Prekluze úroku po nezákonném zajišťovacím příkazu | KS Ostrava 2026
Pouhá žádost správci daně nestačí. KS Ostrava potvrdil, že nárok na úrok po nezákonném zajišťovacím příkazu podléhá prekluzi.