Žalovaný v roce 2017 přiznal žalobci úrok z vratitelného přeplatku na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad a prosinec 2013. Žalobce následně podal námitku, že mu nebyl předepsán úrok z neoprávněného jednání správce daně, tedy takzvaný úrok z úroku z titulu pozdního předepsání úroku ze zadržovaných nadměrných odpočtů, kterou žalovaný v roce 2022 zamítl a žalobu proti tomuto rozhodnutí následně zamítl i Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2023. Žalobce v roce 2024 podal v téže věci novou námitku, kterou žalovaný opětovně zamítl s odůvodněním, že předchozí pravomocný rozsudek krajského soudu zakládá překážku věci rozsouzené, kterou je žalovaný vázán. Krajský soud v Ostravě v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že žalovaný se mýlí, neboť dřívější zamítavý rozsudek o žalobě nezakládá pro správce daně žádnou překážku bránící posouzení nové námitky, a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil.
Zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o námitce v daňovém řízení znamená pouze to, že napadené rozhodnutí zůstává v platnosti a nemůže být znovu soudně napadeno, nikoliv že by byl správce daně vázán právním názorem soudu při posuzování později podané nové námitky v téže věci. Zákaz dvojího rozhodování v daňovém řízení vyplývající z příslušného ustanovení daňového řádu se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí správce daně, nikoliv na rozhodnutí zamítavé, a navíc se v takovém případě jedná o důvod pro zastavení řízení, nikoliv pro zamítnutí námitky. Závazný právní názor soudu pro správní orgán vzniká podle soudního řádu správního pouze tehdy, pokud soud napadené správní rozhodnutí zrušil, nikoliv pokud žalobu proti němu zamítl.
Právní otázka
Hlavní otázkou bylo, zda pravomocný rozsudek soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného o předchozí námitce týkající se nepředepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně, zakládá pro žalovaného překážku věci rozsouzené nebo jej jinak právně zavazuje při rozhodování o nové, později podané námitce v téže věci. Vedlejší otázkou bylo, zda zákaz dvojího rozhodování o téže věci podle příslušného ustanovení daňového řádu dopadá i na zamítavá rozhodnutí správce daně, a jaký procesní důsledek by případná existence takové překážky měla mít.
Co soud řekl
Krajský soud nejprve přisvědčil žalobci, že zákaz dvojího rozhodování vyplývající z § 101 odst. 4 daňového řádu se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí správce daně, nikoliv na rozhodnutí negativní, jak potvrzuje i žalobcem citovaná judikatura správních soudů a Ústavního soudu, avšak konstatoval, že žalovaný svou argumentaci na tomto ustanovení vůbec nevystavěl. Soud dále uvedl, že i kdyby šlo o překážku věci rozhodnuté ve smyslu věci administrativně rozhodnuté, jejím důsledkem by bylo zastavení řízení, nikoliv zamítnutí námitky, k čemuž ovšem žalovaný rovněž nepřistoupil.
K samotné argumentaci žalovaného postavené na překážce věci rozsouzené soud vysvětlil, že tuto překážku ve smyslu soudního řádu správního zakládá pouze předchozí rozhodnutí soudu v téže věci a vede k odmítnutí žaloby, přičemž tato podmínka platí pro soudní řízení, nikoliv pro řízení správní. Do správního řízení se rozsudek soudu propisuje pouze prostřednictvím závaznosti výroku pro správní orgány, přičemž výrok zamítavého rozsudku v dané věci, podle něhož se žaloba proti rozhodnutí o předchozí námitce zamítá, znamená pouze to, že toto rozhodnutí zůstává pravomocné, účinné a nemůže být znovu napadeno, nikoliv že by byl žalovaný vázán argumenty, na nichž byl rozsudek vystavěn. Soud rovněž odlišil žalovaným dovolávanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, neboť ta se týkala situace, kdy o výši úroku již bylo pravomocně rozhodnuto pozitivním rozhodnutím potvrzeným soudy, zatímco v nyní posuzované věci žádné takové pozitivní rozhodnutí přijato nebylo. Soud uzavřel, že žalovaný pochybil, pokud měl za to, že je vázán závěrem dřívějšího rozsudku o tom, že nárok na úrok z úroku nevzniká, neboť takový výrok soud nikdy nevyslovil, a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil s tím, že věcnými důvody, pro které měl žalovaný námitce vyhovět, se soud nezabýval jako předčasnými, neboť se jimi dosud nezabýval ani sám žalovaný.