Stručné shrnutí
Společnost se zásahovou žalobou domáhala, aby finanční úřad předepsal na její osobní daňový účet úrok z údajně neoprávněné daňové exekuce. Tvrdila, že nárok vyplynul z předchozího rozsudku NSS a úřad byl nečinný. Krajský soud žalobu zamítl: správce daně mezitím o námitkách rozhodl a správnost tohoto rozhodnutí lze napadnout žalobou proti rozhodnutí, nikoli zásahovou žalobou. [15–18]
O co šlo
Finanční úřad v roce 2020 vedl vůči žalobkyni daňovou exekuci přikázáním pohledávky z jejího účtu pro nedoplatky na dani z příjmů právnických osob, úrok z prodlení a exekuční náklady. Žaloba proti exekučnímu příkazu byla následně odmítnuta jako opožděná; NSS tento postup potvrdil. [2–4]
Žalobkyně přesto z rozsudku NSS dovozovala, že jí vznikl nárok na úrok z neoprávněné exekuce, který měl finanční úřad do 15 dnů předepsat na osobní daňový účet. Požádala proto o vrácení přeplatku podle § 155 odst. 2 daňového řádu a následně urgovala údajnou nečinnost u Odvolacího finančního ředitelství. To její podání vyhodnotilo jako námitku při placení daní podle § 159 daňového řádu a postoupilo je finančnímu úřadu. [5–7]
Soud zdůraznil, že zásahová žaloba vyžaduje přímé zkrácení na právech nezákonným zásahem správního orgánu. V okamžiku podání žaloby nebyl postup správce daně k žádosti ukončen a žalobkyně nemohla důvodně očekávat, že její podání zůstala bez reakce. [13–17]
Finanční úřad navíc po podání žaloby o obou námitkách věcně rozhodl a zamítl je. Soud proto nemohl v zásahovém řízení předjímat, zda úrok skutečně náležel. Věcný závěr správce daně je třeba napadnout žalobou proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. [16–18]
Výhradu proti tomu, že OFŘ podání kvalifikovalo jako námitku a postoupilo je finančnímu úřadu, soud nepovažoval vzhledem k formulaci žaloby a jejímu petitu za otázku, kterou by mohl v tomto řízení řešit. [19]
Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady
Rozhodnutí je procesní a nepřináší odpověď na to, zda byla exekuce neoprávněná ani zda vznikl nárok na úrok. Potvrzuje však prakticky podstatné rozlišení mezi ochranou proti nečinnosti a přezkumem již vydaného rozhodnutí.
Daňový subjekt, který požaduje úrok či vrácení přeplatku, musí sledovat, zda správce daně jeho podání již vyřídil. Po vydání rozhodnutí o námitce nelze požadovat tentýž výsledek zásahovou žalobou; je nutné včas využít žalobu proti tomuto rozhodnutí. [18]
Při placení daní má námitka podle § 159 odst. 6 daňového řádu přednostní význam i pro ochranu před nečinností. Nesouhlas s kvalifikací nebo postoupením podání je vhodné konkrétně uplatnit proti navazujícímu rozhodnutí, případně samostatně vůči orgánu, jehož postup je napadán. [7, 19]
Zajímavost / podnětná myšlenka
Žalobkyně vyvozovala nárok na úrok z rozsudku NSS, který podle popisu věci pouze potvrdil odmítnutí její dřívější žaloby jako opožděné. Soud se k existenci nároku věcně nevyjádřil, protože o něm již rozhodl správce daně. Jde tedy o standardní procesní závěr: soudní ochrana musí odpovídat aktuálnímu procesnímu stavu věci a zvolenému typu žaloby. [3–4, 16–18]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
